Strejda Emmett 2/2

6. února 2010 v 21:24 | Lightie
Tak jsem se konečně dokopala to dopsat. Snad se vám bude líbit i tahle druhá část, první je
-> Zde pěkné počteníčko! :) A navíc, jsem tuto část udělala krátkou, už jsem nevěděla, co psát :D No chudinka Emmett, samé překvapení xĐ Ale myslím, že už to nebude tak vtipné xD

Strejda Emmett- část druhá
Popravdě, chtěl jsem se po tom namáhavém dnu nějak odreagovat. Víte co myslím. Rozhodl jsem se jít za Rosalie do naší ložnice, ale nebyla tam. Zahlédl jsem na polštáři růžovou obálku a v ní dopis, napsaný úhledným písmem.
Ahoj Emmette. Když teď budeš mít čas jen na Renesmee,
tak už nebudeš mít čas vůbec na mě. Proto jsem se rozhodla
jet do Seattlu. Jak bys ty řekl ,,vymetám" noční kluby. Nevím,
kdy se vrátím. Snad brzo. Miluji tě. Rosalie.
Paráda, byl jsem naštvaný. Copak si myslí, že teď budu jenom s Nessie? Zrovna teď, když Rose nejvíc potřebuju, se rozhodla vymetat kluby v Seattlu. Snad se zítra vrátí. Při nejhorším pozítří. To už si Edward s Bellou vyzvednou prcka. Musel jsem se spokojit s tím, že si budu pouštět celou noc filmy. Většinou jsem si pouštěl horory, ale dal jsem tam i nějaké komedie. Všiml jsem si, že začalo svítat, tak jsem se mrkl na hodiny. Bylo půl osmé. Slyšel jsem údery srdce, jak se ke mě blíží, to musela být Renesmee. Už je asi vzhůru.
,,Strejdo! Mám hlad." stěžovala si ve dveřích. Na to jí zakručelo v břiše. Ulehčila mi práci, už se oblékla. Měla na sobě tmavě modré džíny a žluté tričko se světle modrou mikinou. Povzdechl jsem si. Toho, čeho jsem se nejvíc obával. Musel jsem jít do obchodu plného smradlavých věcí. Brr! Znovu jsem se otřásl. Nessie na mě tázavě hleděla.
,,No jo, tak jdem. Vemu si jen peněženku a převléknu se." vysvětlil jsem jí. Uculila se na mě a šla si zatím hrát s plyšáčkama. Šel jsem do koupelny. Vyčistil jsem si zuby a pak jsem si řekl, že by nepřišlo nazmar se osprchovat. Voda byla horká, ale nedivil bych se, kdyby jí moje kůže přeměnila na led. Vylezl jsem ze sprchy a osušil se. Oblékl jsem si už připravené šedé džíny a černé trčiko s bílou mikinou. Seběhl jsem po schodech dolů, kde na gauči seděla Nessie.
,,Tak, vyrazíme?" zeptal jsem se jí, brajíc černou koženou bundu z věšáku. Odpověděla mi tím, že seskočila s gauče a přiťapkala ke mně. Jen jsem jí musel obout boty. Ale byl jsem velice opatrný, co kdyby mě znovu kopla? Tentokrát do obličeje? To by mi asi hezky zkrášila fasádu.

Vzal jsem jí do náruče a nesl jí do garáže. Tam jsem ji postavil na nohy před několik aut. Edwardovo volvo tu bylo také, asi museli jet Belliným novým miláčkem. No jo.
,,Tak, jaké si vybereš?" usmál jsem se na Renesmee. Už jsem myslel, že si stoupně před můj krásný, nablýskaný a velký džíp, ale ona popošla ještě kousek dál k tak známému autu. Povzdychl jsem si. Znovu. Ze všech těch okázalých aut si musí vybrat zrovna to, co nejlépe zná.
,,Tohle." zvolala. Protočil jsem oči a vzal klíčky z věšáku v garáži. Bez problémů jsem auto odemkl a Renesmee si sedla na místo spolujezdce. Nevím, jestli jí to Edward s Bellou dovolují, ale ona vypadala, že to pro ní není nic nového. Tak jsem ji tam nechal. Zaparkoval jsem před malým supermarketem a vešel s ní dovnitř.
,,Nejdřív půjdem do ovoce." poručila mi. Poslechl jsem se zadženým dechem. Nakoupili jsme nějaká jablka, pomeranče a jeden meloun. V zelenině jsme nic moc nevzali, snad jen rajčata. Koupil jsem jí ještě nějaké jogurty, pečivo a nějaké maso, to aspoň tak moc nezapáchalo.
,,Já mám hlaaad..." kňučela malá Nessie.
,,To vydržíš Nessie, pojedem domů a tam si něco dáš." uklidňoval jsem ji.
,,Ale já to nevydržím!" naříkala. Protočil jsem oči.
,,No jo, půjdem do nejbližšího fast foodu." slíbil jsem. Nessie se zvedla nálada, asi se představovala nad jídlem. V supermarketu byl jeden malinkatý fast food.
,,Co si dáš Nessie?" zeptal jsem se jí hledíc do menu, které bylo plné názvů nelákavých jídel, nad kterými jsem ohrnovala nos.
,,Asi steak." usmála se na mě. Steak k snídani? Vážně to lidi jedí? No, nemám zkušenosti, takže jsem to nechal na poloupírovi. Přinesli jí vážně mega steak, že jsem se divil, že to spořádala. Všiml jsem si, že se se mnou nudí. No jo, když máte před sebou u kasy nerozhodnou starou paní, která hodně utrácí, je hodně těžké se udržet vzhůru.
,,Nessie? Běž odemknout auto, já to tady vyřídím." řekl jsem jí a dal jí klíčky. Ta odkráčela na parkoviště. Prodavačka na mě hleděla jako na totálního šílence, že pouštím tak malé dítě odemknout auto. No jo, kdyby věděla, že tohle malé poloupířátko je až nadměrně šikovné, divila by se, nebo by se mi taky začala smát. Konečně ta stará paní odešla a já mohl v klidu zaplatit nákup.

Namířil jsem si to na parkoviště za tím stříbrným volvem. Ale nikdy jsem ho nemohl zahláídnout, to je divný. Myslíte si, že bych zapomněl, kam jsem zaparkoval? Určitě ne. Bylo tady. Najednou se ozvalo troubení a řítilo se proti mě auto. Bohužel to, co jsem hledal a řídila ho malá holka, kterou jsem až moc dobře znal. Rozhlédl jsem se kolem, jestli to nikdo neuvidí a to auto jsem zastavil, cítil jsem, jak se pod mým stiskem zkroutila kapota a křuplo světlo. Sakra! Tahle holka mi toho tolik zavaří. Edward mě za tohle zabije. Obešel jsem auto a otevřel dveře u řidiče.
,,Já umím řídit!" křičela nadšeně. Copak jí nedošlo, že málem smetla svého strýce? Vzal jsem jí za pas a dal jí do zadní sedačky, kde jsem jí připoutal.
Celou dobu měla nafouknuté tváře a byla načuřená, aspoň malinká podobizna krutého obličeje, který bude Edward mít, až se dozví o tomhle všem, doufejme ale že ne. A já stihnu to auto dát do opravny.
Dojeli jsme domů a Renesmee si šla malovat. Podle toho panďuláčka s nápisem táta, jsem pochopil, že kreslí Edwarda a potom jsem se na obrázek podíval pozorněji, vedle stál další panďuláček ,máma' a vzadu jsem byl já, jak opravuji auto. Haha! Ta to vystihla. Tak to nejspíš dopadne. Zazvonil telefon a já ho zvedl.
,,Haló?" řekl jsem.
,,Zdar Emme, hele, jak se má Nessie?" byl to mužský hlas, takže Edward, ten koho chci nejmíň slyšet.
,,Jo, ona ti to poví sama." snažil jsem se o ten veselý tón, ale znělo to spíš nérvózně. ,,Nessie? Volá táta, chce s tebou mluvit." zavolal jsem na ní do kuchyně. Hned tam byla a rvala mi telefon z ruky.
,,Ahoj tatí. Jo, mam se skvěle. Se strejdou je mi moc fajn. Počkej až ti řeknu, co jsme všechno dělali!" zakřičela nadšeně. Sakra, to ne. Jen to ne. Hlavně, ať mu to neříká, vzal jsem ji telefon z ruky, aby se nerozhodla samým vzrušením mu to říct hned.
,,No, my si teď jdem hrát Edwarde, tak čau a pozdravuj Bellu." řekl jsem rychle.
,,Jo, jo jasně. Prý tě taky pozdravuje a doufám, že do zítřa nic neprovedeš." řekl káravě a zavěsil. Nejspíš se má o moc líp, než já.

,,Jsem v bryndě Nessie, chceš mi aspoň trochu pomoci?" otočil jsem se k ní. Renesmee přikývla a následovala mě do garáže. Teď mi auto dát někam do opravny bude marné, do zítřka mi tohle neopraví. Pomyslel jsem si. Musím to dát nějak do pořádku. Ale expert na auta nejsem, to spíš Rosalie a Edward. Ale už je vidím, jak opravují auto, které jsem já rozbil. Musím s tím něco udělat. Pokoušel jsem se kapotu narovnat, ale spíš jsem jí ještě víc zkřivil, to nebude mít Éďa radost. Uchecht jsem se nad tím oslovením. Renesmee mi přinesla něco lepkavého, izolepu.
,,Renesmee, myslíš, že tímhle to světlo slepím?" tázal jsem se.
,,Nic co by nezpravila izolačka." zvážněla a horlivě přikyvovala. Tak to zkusím. No, vypadalo to jakž, takž. Bylo to hodně poznat, že se s tím autem něco stalo. Super, zítra jsem mrtvý muž. Asi sepíšu dlouhou závěť. Jen nevím, komu přidělit mého miláčka, smozřejmě, že nemyslím Rose! Ale svůj krásný jeep. Ach jo, aby mi to Edward nechtěl oplatit, tohle auto mám totiž stejně rád, jako on svůj klavír a volvo.
,,Hele, Nessie, tátovi radši nic neříkej." řekl jsem nakonec.
,,Slibuju. Co budem dělat teď?" nadhodila jiné téma. Dlouho jsem přemýšlel, co jsme ještě tenhle víkend nedělali.
,,No, můžem hrát na babu." nabídl jsem jí. Přikývla a začali jsme se honit. Skoro jsme rozbili vázu, jejda, to by se Esme nelíbilo, tak jsem se rozhodl, že bude nejlepší se honit na zahradu. Když jsem babu dostal, tak jsem se kvůli ní loudal jako šnek, aby z toho měla aspoň nějaké potěšení. Rozhodl jsem se, že je čas na oběd.
,,Nessie? Co si dáš k obědu?" zeptal jsem se jí nakukujíc do ledničky.
,,Hmm... Asi toasty." zadumala se a já vytáhl toustovač. Na chvilku jsem odešel sledovat zápas baseballu. Když jsem Renesmee slyšel křičet. Vylétl jsem ze sedačky a viděl obrovské plameny šlehat po kuchyni. Vzal jsem hasící přístroj, který jsme měli v kuchyni pro všechny případy a hasil jsem to. Po kuchyni nebylo ani stopy po nádherném obložení. Dobře, sleduje mě další vrah. Esme. A to bude horší. Má přijít už za hodinu. Nemůžu stihnout jet do Seattlu, vybrat správný odstín, nakoupit nový nábytek a jet domů. Musím jí to vysvětlit.

Nessie zrychleně dýchala, musel to pro ní být šok. Ale hned na to se začala smát, vlastně dost hlasitě. Já se přidal. Vypadalo to fakt hloupě. Stál jsem tam bosý v hoře té bílé věci s hasícím přístrojem v ruce. Jak scéna v nějakém filmu. Tak jsem jen vyndal z přežité ledničky kuřecí salát a dal jí ho.
V tu chvíli jsem slyšel otvírat dveře. Hlasitě jsem polkl, tohle nebude pěkné. Vůbec pěkné! Cítil jsem přítomnost dvou dalších upírů. Doufal jsem, modlil jsem se, že to není Edward a Bella. Modlidby byly vyslyšeny. Byla to Esme, Alice a Carlisle.
,,Ahoj všichni, co děláte doma tak brzy?" vyjevil jsem se na ně, snažíc je držet dál od kuchyně. Marně. Esme nakrčila nos.
,,Proč tu to smrdí kouřem?" zeptala se a šla přímo za tím, do kuchyně. Né né, jen to né! Běžel jsem za ní, ve smyslu chránit mě. Nessie se culila za stolem a baštila kuřecí salát, mezitím, co Esme zaťala čelist, když viděla tu pohromu.
,,Emmette Cullene..." zahřměla. Carlisle s Alicí se šli schovat. Pro jistotu. Zrádci. Esme mě chytla za ucho, že jsem se složil na zem a myslel jsem si, že mi ho utrhla.
,,CO JSI TO TU PROVEDL! JAK SI MOHL ZPŮSOBIT POŽÁR? ZNIČIT MOJÍ KUCHYNI? A OHROZIT RENESSMEE???!!!" křičela na mě. Páni, takhle rozzuřenou jsem ji snad ještě neviděl.
,,Jau, jau. Esme, přestaň!" šekmral jsem v bolesti. Slyšel jsem, jak Esme nadává a v pozadí se řehtala Renessme, co jí plíce stačili, aspoň, že někdo se tu bavil. Když si Esme myslela, že už mám dost, tak přestala, ale pořád s křikem.
,,Tohle dáš do pořádku! Je ti to jasné!?" zakřičela na mě. Radši jsem přikývl a Esme se šla uklidnit na vzduch.
,,Můžem se jít také projít strejdo?" zeptala se mě usmívající se Nessie, no kdo by neodolal.
,,Chceš vidět, jak lovím?" zazubil jsem se.
,,Hurá! Konečně někdo! Táta ani máma přede mnou lovit nechtějí, nevím proč." vyskočila na nohy. Potřeboval jsem se odreagovat, konečně nějaká příležitost, jen škoda, že tady nejsou medvědi. Vzal jsem jí na záda a letěl jsem temným lesem, až jsem ucítil krev srnky.

Pokynul jsem Nessie, ať ze mě sleze.
,,Teď se koukej." usmál jsem se na ní. Přikývnula a schovala se za menší keřík. Vyběhnul jsem proti srnce, která neměla ani tu nejmenší šanci. Cítil jsem, že se na mě Renesmee kouká. Když jsem se cítil dost plný, obrátil jsem se k ní a ta se smála.
,,To bylo super! Nechápu, proč mi to nechtějí ukázat." řekla nadšeně, má pravdu, moc jí svazují pravidly. Dorazili jsme domů těsně před večerem. Alice vykoupala Nessie, se stejným křikem, jako včera a byla na ní sama. Ach jo, už aby Rose přijela. Začíná se mi stýskat. Tentokrát mě Renesmee ani nenutila zpívat, měl jsem jí přečíst jinou pohádku. Tak jsem z knihovny vybral Zlatovlásku. Ach jo. Tuhle pohádku měla ráda, tentokrát jsem to četl třicetkrát. Teda spíš jsem jen po prvních patnácti přečtení jsem pohádku přednášel jako básničku. Konečně usnula a já jsem šel do svého pokoje. Pustil jsem se do čtení, nevěděl jsem, co si vzít. Tak jsem si vzal něco z moderní literatury, Harryho Pottera. Páni, ten kluk s jizvou a kulatými brýlemi byl vážně týpek. Když jsem knížky přečetl všechny až do poslední tečky, koukl jsem se na hodiny. Pět ráno. Pustil jsem si ještě Kruh, no jo, pro mě komedie, pro jiné horor, že z něho nemůžou usnout. Dokoukal jsem to a bylo sedm hodin. Čekal jsem, než se Nessie vzbudí, tohle bývá její obvyklá doba. Den D nastal. Dnes je den, kdy přijede Edward a Bella z pohádkové dovolené a já jim předám dceru, která si toho za víkend tolik prožila, ale snad i užila. Doufejme, že to Edwardovi poví až doma, když už já budu na druhé straně planety. Když jsem takhle přemýšlel, uběhlo půl hodiny. Renesmee byla u mě. Už oblečená, jako včera. Vypadalo to, jako kdyby o mě měla starost.
,,Tohle byl ten nejzábavnější víkend ze všech strejdo, děkuju." usmála se na mě a dala mi pusu na tvář. Udivil jsem se nad jeí reakcí, ale usmál jsem se na ní. Dole jsme slyšeli hlasy. Byl to Edward a Bella, pokládali si kufry a volali na mě a na Nessie. Renesmee tryskem letěla dolů po schodech a já taky, aby mi neuniklo něco, třeba jen malá zmíňka o nějakém průšvihu. Skočila Edwardovi do náruče objímajíc ho. Bella se usmívala nad typickou rodinnou idylkou a mě tížili výčitky svědomí, ještě, že jsem myslel na něco jiného. Na Rose, kdy se vrátí. Aby mi Edward nemohl číst myšlenky.

,,Jo Emmette, něco pro tebe máme." řekl Edward a usmál se na Bellu. Ta se přehrabovala chvilku v kabelce a podala mi nějaké dva obdélníkové papírky.
,,PÁNI! Letenkdy do Švýcarska? Dáváte mi je, abych si jel užít?" vyjevil jsem se, tohle jsem nečekal.
,,Nejen ty, ale i Rose." usmála se Bella. Přikývl jsem, ale co když se Rose nevrátí brzy? Jel bych s Jasperem, pánská jízda, ta by nám neuškodila. Spíš prospěla.
Najednou se Renesmee dotkla tváře Edwarda a Belly, kteří okamžitě ztuhly. Ne, proboha! Zapomněl jsem na její moc! Znovu jsem hlasitě polkl a nérvózně jsem zamrkal a zuthl.
,,Emmette..." zavrčela Bella.
,,Nessie! Tys slíbila, že jim o tom nic nepovíš!" vykřikl jsem podražený svou neteří.
,,Ale já nic neřekla." usmála se andělsky a nevinně. Ďábel s tváří anděla. Pomyslel jsem si. Edward podal Nessie Belle, která mě propichovala pohledem.
,,Promiňte! Letenky jsou nevratné!" řekl jsem a zdrhl jsem kamsi do lesa, a se uklidní, vrátím se.
,,EMMETTEEEEEE!!!!" zněl mi Edwardův nabroušený hlas v hlavě. Pro příště jsem si vzal ponaučení. Nehlídej poloupířátko, když nevíš, čeho je schopné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Markét | Web | 8. února 2010 v 15:45 | Reagovat

to je super! :) fakt hezký! :)

2 Šílenej | Web | 15. března 2013 v 22:03 | Reagovat

ani druhá část nezklamala, povedlo se ti to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vyměněné ikonky