Kapitola 4. - Restaurace

20. června 2011 v 16:07 | Lightie |  Destiny
Takže jsem se trošku rozepsala a přináším vám exkluzivně další díl Destiny. S názvem 'Restaurace' možná jsem zase nenažraná, že myslím na jídlo i v povídkách :DD Ale zpět k tématu. Faith a George se sbližují a ani si to pořádně neuvědomují. Takhle jednou Faith bude mít polední pauzu a George jí navrhne restauraci, kterou dobře zná. Faith to ovšem bere jako kamarádskou schůzku, zatímco George jako jeho úplně první rande. Faith se začne obávat různých věcí. To se dočtete ale už jen v tomhle díle :) Prosím o komentáře, děkuji ♥


Restaurace

Nemohl jsem dneška skoro dospat. Moc jsem se těšil, až tu bude Faith a budu si s ní moci popovídat. Včera mi to přišlo trošku divné. Byla tak ostýchavá, když mluvila o své rodině. Ale být v její kůži, tak bych asi dělal to samé, kdybych mluvil s nějakým sirotkem. Ve škole mi to utíkalo příšerně pomalu. Jako kdyby tím, že se těším na Faith se spomalil čas. Vše se příšerně táhlo. Nakonec jsem se ale přece jen dočkal. Přiběhl jsem do dětského domova, zašel na oběd, ani jsem si neudělal úkoly a hned jsem se porozhlížel po Faith. Nebylo složité ji najít. Kde bylo nejvíce malých dětí, které ji milovaly, tam byla i ona. Tentokrát se nebála mi oplatit úsměv, který jsem ji věnoval, když jsem vyšel do našeho venkovního areálu. V dětském domově není zahrada, jak si představujete - ohraničená dráty a tak. To tu nikdy nebylo. Byl tu jen malinký plůtek a jinak jsme měli absolutní volnost a měli jsme určené vycházky.
"Ahoj." Přišel jsem k ní, když se jí pověsila Stephanie, mladší sestra Joea, ti dva jsou tu kvůli tomu, že jejich rodiče byli na mizině a sociálka jim je odebrala. Tohle je moc smutné.
"Nazdárek." Odpověděla mi a setřásla nějak Stephanie.
"Tak co máš dneska na starosti?" Zeptal jsem se jí, když jsem se podíval na prcky okolo.
"Vlastně dneska budu hlídat už starší děcka. Tak děti od deseti do patnácti." Protáčela oči, "Hned po polední pauze. Za chvilku mě vystřídá Karen a já si skočím někam na oběd." koukala se při těch slovech na hodinky.
"Znám pár dobrých míst. Třeba restaurace 'Rose' není daleko, není drahá a vaří tam dobře. Chodívali jsme tam často s klukama ze školy, když tu byla ještě taková stará kuchařka, která vařila samý blivajzy." Bylo krásné slyšet její smích. Možná ji přijdu vtipný?
"Tak dobře, tak mě veď. Doufám, že máš povolené vycházky." Nepřestávala myslet na svůj úděl tady v dětském domově. Postarat se o nás.
"Jasně. Tak jdeme?" Zeptal jsem se.
"Určitě." Zamávala Faith Karen, která přicházela k malým dětem a mohli jsme vyrazit. Cítil jsem se trošku blbě, já to beru možná i jako rande? Moje úplně první rande?

Byla jsem ráda, že mě George vytáhl někam z dětského domova. Aspoň na chvilku bych na to mohla zapomenout, že tam odtud pochází a mohla bych ho brát jako sobě rovného. Když jsme si zasedli ke stolu, za chvilku se nás ptala servírka, co si dáme. George prohlásil, že mu bude stačit kuřecí salát a já si dala tortilu, která byla fakt veliká. Taky jsem měla hlad jako vlk.
"Faith?" Zvolal George, když si usrkl své coly. Jen jsem zporozornila, "Co budeš dělat o prázdniny?" na prázdniny jsem se hodně těšila, už se konečně blíží.
"Já nevím, táta rád jezdí do Portugalska s námi a ještě s jeho kamarády a pojede asi i mámina nejlepší kamarádka." Už jsem se do Portugalska těšila, bylo mi jasné, že tam pojedeme.
"Tak to se máš. Já nikde v nějakých tropech nebyl." Povzdechl si smutně.
"Neboj se, však máš dosti času. Taky se tam podíváš." Letmo jsem se usmála.
"Díky, budu v to věřit." Zaculil se a pustil se do svého salátu, "Ty teď studuješ poslední ročník?" usrkl si coly.
"Ne, ne. Ještě budu rok chodit, pak odmaturuju a pak se uvidí co dál. Jestli půjdu ještě na univerzitu, anebo jestli půjdu už rovnou pracovat." Pokrčila jsem rameny, "To je v daleké budoucnosti." zahleděla jsem se do jeho očí.
"Myslíš, že se budeme ještě někdy vídat?" Hrabal se při těch slovech vidličkou v hrášku. Ani jsem si nevšimla, jak smutně to vyznělo a jak se mi u toho nemohl podívat do očí. On se vážně červenal?
"Ale jo." Ujišťovala jsem ho, "Vždycky se můžeme domluvit a sejít se." řekla jsem konejšivě.
"To se mi ulevilo. Ani nevím proč." Začal se na odlehčení smát a já se smála s ním, než jsem si uvědomila, že je to vážná věc. 'Ani nevím proč'. Přehrávala jsem si v hlavě. Protože se ti líbím ty pako, to nejde. To se nesmí stát. Říkala jsem si zoufale v duchu.
"Heh..." Vydala jsem ze sebe a ukousla si tortily, abych nemusela mluvit.
"Stalo se něco?" To jsem tak průhledná? Sakra, tohle jsem určitě musela zdědit po tátovi. Protože vím, že prokouknout mamku je složitá věc. Herečka jedna.
"Ne, nic..." Zamkla jsem.
"Něco ano, to bys jinak takhle nemlčela." Nenechal se odbýt.
"Je tu jistá věc, která mi dělá starosti." Kousla jsem se do rtu.
"Jaká?" Propaloval mě pohledem.
"Doufám, že pochopíš, že zatím bych se ti s tím radši nesvěřovala." Řekla jsem. Protože vybalit na něj, to, že se do mě nesmí zamilovat, to by mu mohlo víc než ublížit.
"Dobře." Prohodil lhostejně, ale stejnak mě propaloval pohledem.
"No, měli bychom se vrátit. Za chvilku mi končí polední pauza." Řekla jsem do náhlého ticha. George jen přikývl. Už jsem vytahovala peníze, ale on mě zarazil a vytáhl své a zaplatil.
"Co to děláš?" Optala jsem se vyplašeně.
"Tak snad já jsem tě pozval a jsem kluk ne?" Zazubil se.
"Tak díky, někdy ti to vyrovnám." Protáčela jsem oči. George se jen vítězně usmíval a my se vydaly zpět do dětského domova.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 RoMaNkA - Affas | Web | 20. června 2011 v 17:04 | Reagovat

jůů tak tohle bylo víc než zajímavé jinak konec byl asi nejlepší jak Greorge převezl Faith ale tak doufám že se vyrovnají jinak ty letmé pohledy opravdu něco znamenají...:-) Už se moc těším na pokráčko...:-)

2 RoMaNkA - Affas | Web | 20. června 2011 v 17:20 | Reagovat

Tak víš co umělecké fotky jsou vždy krásnější ale i ty normální se dají upravit pomocí grafiky a mnohdy jsou krásnější než fotky focené uměleckým foťákem
P.S. Mám přečteno 3 a 4 díl...:-)

3 RoMaNkA - Affas | Web | 20. června 2011 v 17:30 | Reagovat

Souhlasím ale víš co podle mě stačí i obyčejný foťák já mám obyčejný foťák a stačí mi to mnohdy je to lepší než umělecký ty si ho koupíš za 50 tisíc rozbyje se ti a 50 tisíc je v čudu raději klasické normální foťáky raději se budu srát s grafikou než mít po tolika penězích

4 RoMaNkA - Affas | Web | 20. června 2011 v 19:40 | Reagovat

Tak. tak máš rozum ani já bych tolik nevyhodila za jeden foťák však já mám normální digitální za 10 táců a stačí mi to tak víš co ono to dobře fotí a ještě můžeš i natáčet takže seper a neboj ježíšek ti ho určo naděli...:-)

5 Misha Affs =o) | E-mail | Web | 20. června 2011 v 20:36 | Reagovat

tohle u rodičů nějak nechápu,v dnešní době můžou být rádi za to co maj :)

6 Misha Affs =o) | E-mail | Web | 20. června 2011 v 21:09 | Reagovat

tak vidíš :) šikovná holka :)

7 RoMaNkA - affas | Web | 20. června 2011 v 21:36 | Reagovat

Ale našetřila tím jsem si 100% jistá ono by to chtělo jen slušnou práci a dobrý plat tím si buď jistá...:-)

8 °°MaLiČkÁáÁá_Bonnie ♥ | Web | 21. června 2011 v 8:08 | Reagovat

Juuu úžasný ;);)

9 Maiik ♥SBéé♥ | Web | 21. června 2011 v 20:11 | Reagovat

Ooo Boží :-) krásná povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vyměněné ikonky