Kapitola 10. - Miluju tě

6. července 2011 v 17:13 | Lucy |  Destiny
Tak a je tu poslední kapitola. To to ale letí. Jsem na sebe hrdá, že jsem tu povídku dneska dopsala, jak jsem si řekla. Nebojte se, čeká vás mnoho dalších projektů, které se snad můžou vyrovnat i téhle povídce. Chci vám všem poděkovat, že jste jako věrní čtenáři povídku četli do samotného konce, přidávali komentáře a povídka se vám líbila. Ani nevíte, jak to autora potěší ♥ Mám vás ráda lidi :3 Tak si vychutnejte závěrečnou kapitolu. Snad se vám bude líbit.


Miluju tě

Hledání jsem nezvdával. Snažil jsem se i přes internet vyhledat její jméno. Našel jsem jí na facebooku. Měla vyplněné, kam chodí do školy, ovšem je pochopitelné, že adresu svého domu si tam nedá. Tak jsem zamířil k její škole. Jenže jsem byl zcela naivní. Seděl jsem na hlavních schodech a sledoval všechny studenty, jak odcházejí, prohledával jsem je očima, jestli náhodou mezi nimi není i Faith. Nebyla. Jak to, že mám tolik času na hledání? Už mám po maturitě. Naštěstí jsem ji udělal.
Když jsem byl znovu v dětském domově od její školy tak mě to teprve trklo. Mohla maturovat. To proto nevycházela s ostatními. Protože ten "ceremoniál" trvá delší dobu. Nejspíš ale teď půjde někam slavit, proto tento den nechám hledání a trochu si oddáchnu.
Pak mi přišla jedna věc na mysli. Co bych jí řekl, kdybych jí našel? Co? Ubohé 'ahoj' a dál nic? Nechci jí nic vyčítat, přenesl jsem se přes to, že mi neřekla o tom, že odchází. Takže bych nebyl ani naštvaný a ani zklamaný. Jediné na co bych se zmohl by bylo zírání. Zírání na její krásu. Na její ocelově šedé oči, plné rty, hebkou kůži a krásné hnědé dlouhé vlasy.
Možná, že bych ani nemluvil, možná by mé tělo dělalo co chce. Možná by se pokusilo vzít si to, po čem touží. Dotknout se rty těch jejích. Láskyplně jí obejmout. Užívat si té chvíle s ní, než by mi utekla.
"Woooohoooo!!!" Vytrhlo mě z myšlení. Joe vypísknutím vpadl do pokoje jako tornádo se slovy: "Nepropadl jsem! Nepropadl jsem! Nepropadl jsem!" a tančil ten jeho známý tanec štěstí. Začal jsem se mu smát. Tenhle kluk dokáže teda rozveselit. Ovšem se má mysl po chvilce vrátila k Faith.
"Jak ti jde hledání?" Zeptal se mě najednou, když se uklidnil.
"Nic moc. Byl jsem dneska u její školy, ale asi tam maj ten maturitní ceremoniál, tak to by bylo moc čekání. A určitě tam jsou její rodiče. Chci s ní být osamotě a v klidu si promluvit." Lhal jsem. Není o čem mluvit. Jak jsem říkal - nevěděl bych, co říct.
"Takže si dneska hodíš dovolenou?" Usmál se soucitně. Jen jsem přikývnul, "Bezvá! Jdeme slavit!" zapištěl a už mě za ruku táhnul do nějakého nočního klubu, kam pouští už od patnácti. Joe si se mnou večer vážně užil a to je to hlavní. Druhý den ale zase začnu s hledáním. Ale pomalu jsem se začal vzdávat.

Ráno mě probudilo sluníčko bijící do mého obličeje. Nepamatuju si, že bych si ustlala u mě v pokoji. Pamatuji si jen to, jak jsem přišla na večírek naší třídy, co se dělo tak dvě hodiny a pak černo. Sakra. Že bych se fakt opila? No nejspíš jo. Mamka ze mě mít radost nebude, ale mohla by to chápat. A táta to chápe určitě, vždycky když přijde domů opilej Elijah, tak mu to promine, sám byl takovej. Mamka byla vždycky ale zatvrzelý abstinent. I když si příležitostně něco dá.
"Dobrý ráno ožralo!" Vlítl mi do pokoje Elijah a začal se mi smát. Musela jsem po té noci fakt vypadat, "Normálně, musím ti říct, co jsi vyváděla!" radostně pobíhal kolem.
"Já to vědět nechci!!!" Hodila jsem po něm polštář.
"Teď to vědět nechceš, ale někdy jindy si to vyslechneš. To si piš!" Vyplázl na mě jazyk jak malé děcko a utekl. Protočila jsem oči a vstala z postele. Šla jsem se osprchovat a dát do kupy. Ani mě hlava moc nebolela, spíš mě bolelo celé tělo. Možná se přece jen Elijaha zeptám, co jsem vyváděla.
"Ahoj mami." Pozdravila jsem jí mile, když mi podávala čaj a prášek proti bolesti. Maminka ví vždycky nejlíp. Prášek proti bolesti. Možná po fyzický stránce. Po tý psychický mi prášek nepomůže. Musím to s Georgem nějak napravit. Mamka mlčela - jasný důkaz, že je naštvaná. Můj táta k ní přišel a začal jí objímat a říkat jí něco ve stylu, ať se nezlobí, věděla jsem, že jí domlouvá, protože jsem zaslechla: "Tak to udělala jenom jednou..." hodnej táta.
"Půjdu se projít." Byla jsem pevně rozhodnutá. Mamka s tátou přikývli, asi si mysleli, že si jdu jen provětrat hlavu po té noci. Ale ne. Jakmile jsem zmizela z dohledu domu, začala jsem utíkat směrem k Hyde Parku. Něco mi říkalo, že George bude tam a kdyby ne, počkám tam na něj, bývá tu přece dost často ne? Běžela jsem, co mi jen nohy stačily a bylo mi jedno, jak se přitom na mě dívají lidé. Běžela jsem přesně tou cestou, kterou jsme posledně šli s Georgem ruku v ruce. Když jsem uviděla postavu stát u těch dubů, které tvořily stín, tak mi došlo, že to bude George.
"Georgi!!!" Zakřičela jsem udýchaně a on se otočil a rozeběhl se proti mě. Hned jsem ho objala a čekala, než se mi dech uklidní. Nenacházela jsem vhodná slova, která bych mu pověděla, než jsem řekla:"Mrzí mě to všechno..." ale George mi dal prst na rty. Jasné znamení, že mám mlčet. Najednou se přiblížil svými rty. Skoro jsem nedýchala, když byl v takové blízkosti. Nejdřív se jen zlehka mých rtů dotkl a pak se neudržel a začal dorážet na mé rty a já mu to velice ochotně oplácela, když jsme se od sebe po nějaké té době odtrhli, vydala jsem ze sebe:"Miluju tě.". George mě pohladil po tváři a odrhnul mi přitom vlasy.
"Já tebe taky. Celou dobu." Sklonil se, aby mě mohl znovu políbit.

KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 RoMaNkA - Affas | Web | 7. července 2011 v 13:00 | Reagovat

Woow nejlepší povídka co jsem kdy od tebe mohla číst takhle povídka je bombová není ani tuctová ani namyšlená je prostě normální má to grády a má to hodě do sebe jsem ráda že jsem mohla číst tuhle povídku protože tahle povídka vypráví o opravdové lásce a to se mi líbí a jak jinak to končí Happyendem...:-) ale tak to má být ten závěr byl nejlepší...:-)doufám že další povídky budou tějně dobré jako povídka Destiny...:-)

2 MarťaChris | E-mail | Web | 7. července 2011 v 18:54 | Reagovat

Wau ty brďo tak tohle je vážně boží povídka,která vypovídá o opravdové lásce.Kéž by to tak bylo i v realitě.I když u některých možná,ale nevím nevím.Jinak vážně krásná povídka s velkou pochvalou.Nádherně jsi to vymyslela.Vážně :-)....Jinak když už jsem tu napsala chci se zeptat nechceš se spřátelit a být SB?.Máš vážně krásný blog a boží povídka.Já bych byla vážně strašně moc ráda a také kdyby ses ozvala.Díky moc.Papa MarťaChris
PS:ještě jednou vážně boží povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vyměněné ikonky