Kapitola 8. - Odchod

6. července 2011 v 16:03 | Lucy |  Destiny
Pracuju na plný obrátky, píšu píšu, až se mi z toho kouří z hlavy. Ráda bych dneska tuhle povídku dokončila, abych pak mohla začít několik nových projektů. No, tenhle díl asi nikoho moc nepotěší. Faith se zachovala ošklivě a neřekla Georgovi, že jí praxe už končí a on si nadějně myslí, že jí uvidí jako vždy. To se ovšem spletl. Faith se trápí proto, že mu to neřekla a na pomoc jí přichází brácha Elijah, který jí narovinu řekne, co si myslí o jejích citech k Georgovi. Čtěte a dozvíte se víc.


Odchod

Byl jsem z toho večera strávený s Faith naprosto vykolejený. Držel jsem jí za ruku, ukázal jsem jí své tajné místo. Tak daleko do mého srdce se nedostal žádný člověk. Včera když jsme tam tak seděli a koukali na potůček, tak jsem si říkal, co bude dál. Co když odejde z praxe a já už jí vícekrát neuvidím? To by bylo strašné. Obzvlášť teď, když si uvědomuju, že jí vážně miluju. Slíbila mi, že se budeme vídat i dál, ale já jsem stále na pochybách. Když vidím, jak se někdy tváří, když je se mnou. Ale nejspíš je očividné, že ona chce být jenom kamarádka. Když jsem jí chytl za ruku podruhé, tak jsem se pak hned stáhl, protože řekla, že to kamarádsky nevypadá.
Jak by to taky mělo vypadat? Já jí jen dávám najevo, že k ní chovám větší pocity, než si uvědomuje. Ale přímo jí to neřeknu, možná proto, že jsem dost stydlivý? Anebo proto, že jsem prostě zbabělec, abych to holce řekl do očí? Možná bych si měl zajít pro radu k Joeovi, ale ten má svých starostí dost. Zjistilo se, že chodil za školu, tak se teď připravuje na opravky a já ho v tom nechci rušit. Je to kámoš. Chci aby je udělal a pak šel na nějakou dobrou školu, tupej zase není. I když si v poslední době spíš našel oblibu v holkách, než v učení. Což je zcela pochopitelné. U mě tomu bylo do nedávna naopak. Nikdo se se mnou nebavil, proto jediná důležitá věc, na kterou jsem se soustředil byla škola. A pak se tu objevila ona. Jako dar z nebes. Jako štěstí, které mi mělo znovu vstoupit do života.
Nemůžu si jí přece takhle lehce nechat proklouznout mezi prsty, nesmím jí nechat tak snadno odejít, bez toho, aby neměla nutkání se vrátit.
Bylo zrovna pondělí. Školní den jako každý jiný. Až na to, že mě pár učitelů seřvalo za můj nedostatek pozornosti. To proto, že moje mysl se ubírala jen jedním směrem. A to za Faith. Už jsem chtěl být zase v děcáku a spatřit jí. Povídat si s ní. Ovšem to jsem nevěděl, co mě ještě čeká.

Bylo mi z toho všeho do pláče. Už jsem věděla, že mi končí praxe, ale neřekla jsem mu to. Nechtěla jsem mu to dělat těžší, než už to má. Vím, že ho to může ranit, ale - sakra. Jsem to ale husa. Mám ho ráda, je to něco mezi přátelstvím a láskou a já mu ani neřeknu o tom, že mi skončila praxe. Nevěděla jsem co teď dělat. Pořád jsem koukala na jeho číslo na displayi u mého mobilu.
"Děje se něco?" Vstoupil mi do pokoje mladší brácha Elijah.
"Nic." Lehla jsem si na postel.
"Vidím to na tobě. Vůbec se s nikým nebavíš, víš, že jako rodina sice nejsme dokonalá, ale máme tu dobrý vztahy a máma s tátou už si dělaj starosti. Tak jsem si řekl, že s tebou promluvím." Posadil se ke mně na postel.
"To bys nechápal. Jsi kluk." Odsekla jsem.
"Možná právě proto, bych ti mohl pomoct." Zaculil se.
"Jak to myslíš?" Podívala jsem se mu zadumaně do očí.
"Prosím tě, myslíš, že nevím, oč kráčí?" Protáčel oči, "Jsi očividně zabouchnutá do nějakýho kluka. Mizíš a ani neřekneš kam, vždycky se vracíš domů s potutleným úsměvem a víc nám neřekneš a navíc jsem tě včera s nějakým viděl, když jsem šel s klukama do Hyde Parku si navečer zahrát fotbal. Takže mi to nevymluvíš." Překřížil si ruce na prsou a vítězně se usmál.
"Slídile." Zachechtala jsem se, "Víš, ono jde spíš o to, že nevím co k němu cítím. Jestli lásku, nebo přátelství. Každopádně jsem mu ublížila. Vím, že on je do mě zamilovanej, ale... No prostě on je z děcáku a já mu neřekla, že už mi tam končí praxe a teď bude zklamanej, že jsem mu o tom neřekla. Bude to vypadat, jako když mi na něm nezáleží." Vykoktala jsem ze sebe.
"Hm. On je z děcáku? Nebojíš se, že kdybys ho přivedla domů, představit ho rodičům, tak se nebude cítit dvakrát nejlíp?" Zauvažoval.
"No, toho se taky bojím. Vždycky, když mi něco vyklouzne. Bojím se, abych ho nějak neranila. I když vím, že k takovýmhle lidem nesmíme chovat lítost, nesnáší to. Ale zpět k tématu. Nevím zda jsem učinila dobře, že jsem se s ním vůbec začala bavit. Kdybych si ho nevšímala, bylo by vše při starým a já neměla tohle dilema." Zahřměla jsem.
"Faith. Jsi zamilovaná. Já ti to vidím na očích. Měl jsem sice už několik holek, ale žádná se takhle nedívala, když o mně mluvila. A taky, že mě pak všechny odkoply. Jsi do něj zabouchnutá. Nepopřeš to. Vidím to na tobě. Nech si to projít hlavou. Až si tím budeš úplně jistá - zkontaktuj ho." Poradil mi.
"Díky." Objala jsem Elijaha. Někdy to umí být pořádný provokatér, ale jindy je to skvělej brácha, kterej má mimochodem ve vztazích větší zkušenosti jak já.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 RoMaNkA - affas | Web | 7. července 2011 v 12:21 | Reagovat

Úžasný dílek moc se mi líbí a pak že kluci nemůžou poradit omyl sama mám doma 15-ti letýho brácha takže s tímhle mám skušenost...:-)Ale jinak se mi dílek líbil....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vyměněné ikonky