Listopad 2011

It's Over... I'm Leaving...

2. listopadu 2011 v 18:29 | Mrs. Luce Hetherton |  About blog

Nikdy jsem nevěřila, že tomu tak bude... Tedy alespoň ne v nejbližší době, ale stalo se

Věřte mi, že jakmile jsem roztěkaně napsala název článku, slzy se u mě hlásily. Možná jsem teď někoho vyděsila a bohužel Vám, mí zlatí lidé, musím potvrdit, že vaše předtuchy jsou správné. Pro ty, kteřím to ještě nedošlo - Ano, je konec.
Konec čeho? - Konec tohoto blogu.
Nechtěla jsem, aby tomu tak bylo. Ale nakonec jsem se rozhodla takto. Co mě k tomuto naprosto "idiotskému" rozhodnutí přivedlo? Řeknu vám to hned. Dobrá, mohlo za to pár lidí, ale také můj nedostatek inspirace, nedostatek času, pak snad i dokonce nechuť jsem něco přidávat. Jakto? Vemte to tak... V poslední době jsem si z blogu udělala spíše něco jako povinnost. A přitom by to měl být můj koníček, něco, co by mě bavilo. A já tak nedávno zjistila, že tomu tak už není. Vím, byly časy, kdy jsem sem přidávala denně hafo článků. Ale bohužel jsou pryč. Poslední dobou jsem se musela doslova přemáhat sem něco přidat. Jediné, co mě sem přimělo se vracet, jste byli právě VY.
To kvůli VÁM jsem sem chodila a stále se snažila sem něco přidávat. To kvůli VÁM (tedy kvůli těm, kteří čtou mé povídky, anebo je alespoň trochu zajímají), jsem namáhala svou hlavu, abych něco vymyslela, nějaký krátký příběh, ale nezdařilo se.
Nechci říkat, že "blog mě přestal bavit", protože bych lhala. Ale každý blog k tomuhle bodu jednou přistoupí. Nechci strašit, nebo tak něco, ale tak to vidím já. A je mi moc líto, že to takhle končí. Ale věřte mi, že věci, co tu píši, mi jsou od srdce. Nechtěla jsem jen zmáčknout tlačítko "smazat blog" a nedát Vám vědět. A víte proč? Protože pro mě něco znamenáte. Protože díky Vám jsem dostala blog tam, kde teď je. To díky Vám, existoval tenhle blog cca 1 rok 8 měsíců 1 den 10 hodin a 18 minut.
Nelituju toho, co jsem tady s Vámi prožila, nelituju jediného dne, který jsem tu strávila. Nelituju toho, jaké lidi jsem zde poznala. Ano, hlavně ti lidé. Naprosto jsem díky tomuto blogu změnila svůj názor na přátelství po internetu. Protože díky tomuto blogu jsem potkala všechny ty úžasné holky, co mám v affiliates. Protože tyhle holky, pro mě hrozně znamenají a beru je taktéž jako své přátele. Jsem ráda, že jsem mohla patřit do jejich komunity. Do krásné komunity blog.cz
Věřte mi - nezapomenu. Nezapomenu na nic, co se tu kdy událo. Ponechám si to ve své mysli.

Jestli si kladete otázku, proč jsem Vám o tomhle článku nedala vědět na Vaše blogy - neměla jsem na to dost síly. Neměla jsem dost síly všem patnácti dívkám vykládat vše, co je v tomto článku. Ale pevně doufám, že na tento článek narazíte všechny. Ještě jednou se Vám všem velmi omlouvám.

Ještě teď si pamatuji, jak jsem v ono osudové ráno seděla u počítače a přemýšlela o tom, že si založím nový blog. Stalo se. A teď - teď jsem tady a píšu sem poslední článek. Poslední článek pro Vás, který ode mě na tomto blogu uvidíte.
Neříkám, že nadobro končím s blog.cz, třeba mě někdy časem najdete na jiném blogu, který si časem založím. Třeba si vůbec neuvědomíte, že jsem to já, anebo to naopak poznáte. Budu chodit na vaše blogy dále, když budu mít čas. Ovšem ne toliko, jako dodnes... Pořád existuje něco jako facebook, twitter etc., kde si mě můžete přidat (kontakt máte v menu), anebo mi jen tak napsat na mail. Potěší mě to. Budu s vámi ráda v kontaktu, ale zkrátka tento blog už nejspíš nikdy nerozchodím. Je mi to líto, strašně mě to mrzí, že to takhle končí... Blog mazat nebudu. Nechám ho. Kvůli povídkám, které byste si chtěli případně přečíst, anebo se k nim vracet. Pamatujte na mě v dobrém, jako já budu v dobrém pamatovat na Vás. Nevím, co bych dál napsala... Nemám víc slov... Zkrátka je konec... Budete mi chybět, ale vím, že čas všechno zpraví... Časem si uvědomíme všichni - že rozhodnutí nás činí těmi lidmi, kterými jsme dnes.
A tak se s Vámi všemi naposledy loučím.

Bye bye, Sayonara, Salam, Tschüs, Nashle xxx

Vaše sebekritická, ukecaná, potrhlá blogerka...


Vyměněné ikonky