Září 2012

Another Art Spam

28. září 2012 v 22:48 | Mrs. Luce Hetherton
Okay, tak jsem se rozhodla vám sem konečně hodit další art spam xD Jako vždy jsem se až nezdravě činila, ale alespoň tu zaplním prázné místo ! xD (Opět se většina týká mcr a killjoys, tak snad se vám to bude líbit!)
Jak tak koukám, tak je toho trochu víc, ty art spamy bych měla dělat průběžně, aby toho nebylo tolik! O__O" :D

↓ my chemical romance v Harry Potter stylu :D ↓


Outsiders.

24. září 2012 v 15:46 | Mrs. Luce Hetherton

Varování: Obsahuje homosexualitu a vulgaritu
Stav: Dokončená
Celá povídka ke stažení je ZDE

ÚVOD

Představte si, že jste jeden z nejvíc neoblíbených studentů na vaší velké škole. Ano ano, takhle začíná téměř každá love story ze školního prostředí, nakonec se ze studenta vyklube všemi oblíbený kamarád, co bude žít perfektní život. Ale vašemu očekávání musím v tuto chvíli dát červenou. Co kdyby totiž takhle náhodou ten neoblíbený student byl Frank Iero? Rebel každým coulem. Nebojí se něco říct, když se mu něco nelíbí, je ochotný se bránit i pěstmi. A to dokonce možná víc než je nutné. Navenek možná drsňák. Ale co když i on má tajemství, o kterém nechce, aby nikdo jiný, než on sám, věděl? A co když to vlastně ani není tajemství, protože on si tím sám není jistý? Tedy až do toho povinného školního výletu. Tam se náš příběh odehrává. Frank zkoušel všechny různé metody aby nemusel se svými stupidními spolužáky a vůbec celou školou, jet přespávat někam do kempu. Jeho plány se však neosvědčily a nakonec tam přece jen jel. Netušil však, že tento výlet pro něj bude osudovým. Hned po příjezdu se studenti rozdělovali do pětic do chatek. Samozřejmě Franka nikdo nechtěl. Taky to čekal. Ale když neviděl ani jednu čtveřici, která by ho musela vzít mezi sebe na rozkaz učitele, tak znejistěl. Co bude dělat? A náhle se všechno vyjasnilo, když si jeho a ještě jednoho kluka ze čtvrťáku zavolala učitelka k sobě. Frank se zděsil. Ten čtvrťák byl totiž Gerard Way. Po škole známý jako "gay ze satanistickýho kultu, který si libuje ve vampýrismu a dalších morbidních věcech". Byl to ještě větší loser než Frank. Když dostanou oba chatu jen pro sebe, co se může odehrát? Frank je pokaždé nervózní v jeho blízkosti. Ale nechápe, že Gerard je normální kluk, pro kterého nikdo nemá pochopení, tedy aspoň do té doby než se setkal s Frankem. Zrázu oba zjistí, že je tu přece jen někdo, kdo druhého chápe a tím se mezi nimi začne pomalu utvářet pouto silného přátelství. Nebo třeba i víc než to?

KAPITOLY


So sick.

24. září 2012 v 0:21 | Mrs. Luce Hetherton |  Diary
Good early morning darlings.
Vlastně ani nevím proč mě po půlnoci napadlo sem psát. Ale jo, nemám čistý svědomí, že se tomu tady moc nevěnuju. Jak jsem popisovala v minulým článku, tak za to z většiny může škola a taky ty taneční. Ale rozhodně to chci napravit, to se nebojte. (Kdo by nechtěl, když má blog, kterýmu bude prvního února 3 roky, to to letí xD už se na to výročí těším xD) Tudíž se budu snažit být aktivní.

Nejspíš zítra budete moct čekat KONEČNĚ ten úvod k Frerard kapitolovce. (Slyším bouchat špunty od šampaňského, jde se slavit! xD) Vlastně zůstávám zítra doma. (Je to celkem trapný, že hned v září schytáte něco jako angínu či co, viďte?) Horečky, kašel a rýma u mě teď panují, takže co jiného dělat než to, že vám sem hodím alespoň ten úvod. (+Art spam a taky možná první kapitolu té Frerard povídky, takže snad vám tu mou neaktivitu oplatím.) Jo a mimochodem zítra musím už napsat na vaše blogy, abyste viděli, že se o vás pořád starám mí stoupenci! xD

No... Už mě moc nenapadá do psát. Vlastně jsem se chtěla jen ozvat, že žiju. (Sice nemocná, ale přežívám xD) Tak si už asi půjdu lehnout, i já vám přeji dobrou noc a sladké sny x)


Přesně jak jsem čekala

13. září 2012 v 21:47 | Mrs. Luce Hetherton |  Diary
Ano ano, s nástupem do nové školy - získání nových přátel, povinností a to všechno míří k mojí menší aktivitě -.-"

Hello!
Tak se vám konečně ozývám. V poslední době vážně nemám čas. Od té doby, co začal nový školní rok, přijde mi, že jen jezdím do školy, jím a spím. (Vlastně to tak trochu pravda i je.) Ale kupodivu musím uznat, že se mi v nové škole líbí, nový kámošky jsou fajn a dokonce se začínám i víc vídat o přestávkách s mou drahou Ennie, takže super! Schytala jsem suprový učitele, vyhovující rozvrh a super spolužačky, takže si vážně nemůžu stěžovat. Jen maximálně tak na to, že není už moc času na blog, kreslení a věci co jinak ráda dělám ve volném čase - maximálně o víkendy. Ale to vlastně ani taky moc ne. Víte proč? Protože zdokonaluji svůj taneční um xD Ano ano, já - naprosto dementní, neohrabanej, prkenej tvor šel do tanečních. Jak to probíhalo? No vlastně jsem si říkala, jaký to bude trapas, ale nakonec vůbec. Dokonce mě to i baví, takže se tam tuhle sobotu zas těším. (Až teda na ty rozbolavělý nohy.)

A co se týče blogu, tak v hlavě už mám pár kapitol té Frerard povídky, jen to sepsat. Taky už mám i úvod na tu novou povídku se Scarlet Blossom a připravený další art spam. Jen to všechno musím nějak dát dohromady a doufám, že co nejdříve to tu zase vzkřísím, ale vím, že jste trpěliví lidé a že dokážete počkat. (Navíc vím, že určitě i vy tolik volného času kvůli škole nemáte.) Takže toť vše.

Jen jsem se chtěla už konečně ozvat. Zatím se mějte a dobrou noc ^^

btw. Právě jsem začala mou starší ségru zase převychovávat na my chemical romance a ona spolupracuje, woohoo :D



První dva dny na střední

4. září 2012 v 22:17 | Mrs. Luce Hetherton |  Diary
Hello girls and boys,
Tak se vám ozývám. A musím se smát mému předešlému článku, jako většina lidí to nejspíš poznala - první den nebyl až tak tragický, aspoň ne pro mě, co u vás? Ozývám se až teď, protože včera jsem nedělala nic jiného, než jsem byla s kámošema ze základky venku a vyprávěli jsme si svoje verze prvních dojmů ze škol.
Tak jak jsem slibovala, tak vám popíšu ten můj první den. Ráno jsem vstala bez potíží. (Nervozita mě vzbudila ještě dřív, než začal zvonit budík.) Přišla jsem do kuchyně a moje mamka mi ještě říkala, že první den byla pořádně nervózní. (A tím mi to moc neulehčila.) Vypila jsem si jenom čaj, protože na jídlo jsem vážně neměla chuť. Vydala jsem se na zastávku, kde už byly moje dvě spolužačky, jeden bývalý spolužák (který je teď v druháku) a kamarádka. Pořád jsme mleli o tom, jak jsme nervózní. (Krom toho mého bývalého spolužáka, který byl do školy doslova natěšený.)
V autobuse jsme se setkali s kluky ze základky, tak jsme chvíli pokecaly a nakonec jsme dorazili na místo, s kámoška jsme došly do školy, moje nervozita narůstala, mé věrné přítelkyně mě doprovodily ke třídě, kde jsem měla být, objaly mě a odešly. Jen jsem se zhluboka nadechla a přišla do - kupodivu - prázdné třídy. Sedla jsem si hned do lavice, která byla nejblíž ke dveřím (druhá lavice u dveří), abych měla přehled na chodbu. Za chvíli se třída začala plnit, jen jsme si s pár holkama řekly tiché "Ahoj". Nakonec přišla parta nějakých kamarádů, takže ty to trapné ticho přelomily mluvením mezi sebou. Nakonec třída byla zcela plná, až na místo vedle mě a ještě vedle pár děvčat. (máme třídu plnou holek, jinak tři kluky.) A nakonec do třídy vešla holka, která se rozhlédla a pak se podívala na mě, zeptala se, jestli se mnou může sedět a já samozřejmě odpověděla, že "jo". V tom momentě jsem věděla, že se s ní zatím budu bavit asi nejvíc.
Taky, že to tak bylo. Naše třídní potom vešla do třídy, obeznámila nás s rozvrhem (máme všechny dny krom úterý a čtvrtka od devíti, juchů!) a se školním řádem. Nakonec se třída začala vyprázdňovat a já ještě pak s mojí novou kamarádkou čekala před školou na moje známé a ona na tu svou. Nebyly jsme moc výřečné, ale nebylo zase trapné ticho.

Nakonec přišly kámošky a doprovodily mě na zastávku (potřebovaly si ještě něco vyřídit, tak nejely se mnou, no vlastně moje drahá Ennie nakonec ano.), mně začínalo být pomalu špatně, žaludek, ve kterém jsem nic neměla se svíral a totálně mě trýznil, navíc když se udělalo potom vedro, v autobuse to pak už bylo lepší. Doma kupodivu nebyla až tak dlouhá konverzace o mojí nový škole, za což jsem byla vděčná. No a dneska už to bylo zase o něco lepší. Před školou jsem se bavila nejdřív s Ennie a ještě spolužačkou a nakonec k nám přišla ještě moje nová kámoška, tak pak holky odešly ke své třídě a já s kámoškou šla k té naší (to jsme se seznámily s holkama, co sedí před námi, fajn holky), měli jsme jít někam po městě (a samozřejmě jsme čekali nejspíš hodinu, než jsme vyšli a taky jsme vyšli jako poslední), na té "procházce" jsme se skamarádili ještě s další holkou, co vypadala taky moc fajn a sem tam jsme prohodili pár slov s ostatníma holkama ze třídy. Nebylo to teda tak špatný. Dopoledne jsem jela domů (moje nové kamarádky mě šly vyprovodit na zastávku, ano jsem jak malé děvče xD) a pak odpoledne jsem si přidala pár holek ze třídy na facebooku do přátel, večer jsem si dokonce s jednou z nich taky psala a taky je moc fajn (prý jí taky tak přijdu), no takže doufám, že to bude tímhle směrem pokračovat a docela mě to i zatím baví tam jezdit, tak snad mi to vydrží. Jsem ráda, že mám nové kámošky a že přece jenom ta nervozita nebyla ani nutná. Co vy a váš první den na střední? :) (Nebo celkově ve škole?)

btw. Nesouvisící fotka, ale je aktuální, vlasy jsou už červené, sice ne způsobem jakým bych chtěla (tady to dělaj ty efekty), ale brzy budou červenější :)




Psychická příprava do školy

2. září 2012 v 22:22 | Mrs. Luce Hetherton
- aneb výmluva téměř na vše.

Hello my people!
Takže ano - nebyla jsem i přes mé naděje a sliby schopná sem zajít. Přiznávám se. A ano, budu se také vymlouvat na to, jak mě naprosto psychicky vymáhá ta nervozita z toho zítřejšího prvního dne na střední škole. odsbjhfsdhkjdsh!!! Co tam ksakru budu dělat, ježiši, to bude tak trapný! A budu mít zas ten hnusnej knedlík v puse ráno až přijdu do tý budovy! S kým budu sedět? mam říct: "Čau, můžu si k tobě sednout?" a pak trapně mlčet a co tam budu dělat celý ty dvě hodiny, budu zas ztuhle sedět na zadku a chce se mi smát a chce se mi brečet, ach jo! Nevyznám se v sobě!!! Nepřijdu pozdě? Kam si mam sednout? Co si mam vzít na sebe, abych působila "normálním" dojmem? Bože!!!
Taky to tak cítíte? Bude to něco jinýho, nový lidi, učitelé, předměty, vůbec nevím jak mi to půjde, ale uklidňuju se tím, že starší "mazáci" mi říkají, že si zvyknu během pár týdnů. Kdoví, ale dávám jim za pravdu, nejspíš to sama poznám a příští rok touhle dobou se tomuhle článku budu maximálně smát. Aspoň v to doufám, jestli tohle bude moje budoucí já číst, tak tě zdravím Lucko! Jseš pořád stejná? Vaříš se teď na mě viď? Já tě znám :D
Okay, tak dost mluvení do budoucnosti, teď jsem tu já a přítomnost a měla bych psát Vám. Jestli taky jdete zítra na střední, tak vám přeju jen to nejlepší a věřte mi, že vás naprosto chápu. A vám ostatním přeji mnoho úspěchů v příštím školním roce x)
A co se týče blogu - povídku s Frerard ještě nemám hotovou. A úvod přidám až budu mít ten cover. (Což je zatím v nedohlednu, bohužel dámy a pánové, ale jakmile to tu bude, tak zájemcům napíšu a taky, že tu povídku napíšu! Jen teď nevím jak to všechno bude v tý škole a tak. Tak to prosím tolerujte. Děkuji.) Ale abych vám tu naději dala - tak jsem dostala další nápad na tu povídku, kde bude figurovat ta mnou vymyšlená postava - jméno jste jí vybrali vy sami - Scarlet Blossom! (Na co všechno já ve sprše nepřijdu, dokonce i na námět povídky xD)
Jinak vám asi nemám co jiného říct, jen jsem se ještě před tím školním rokem chtěla ozvat. Poslední dny jsem si užívala po boku své starší ségry a mé drahé Ennie. Takže i já doufám, že jste si poslední dny prázdnin užili, máte hezké vzpomínky a spoustu dalšího.
Prázdninům zdar!
Školo zalez vítej! :D

Zatím se mějte lásky moje. Ozvu se jak katastrofický den to byl, ať se taky zasmějete :D

btw. Jediné co od rána dělám je to, že se uklidňuji tímhle albem od mcr. Three Cheers For The Sweet Revenge.♥


Vyměněné ikonky