Kapitola 2. - Incident

13. listopadu 2012 v 0:01 | Mrs. Luce Hetherton |  Outsiders
Ne, nezapoměla jsem na to, že mám blog a už vůbec na to, že mám se svýma miláčkama rozepsanou povídku. Nebojte se. Stále na to myslím a sbírám všude možně inspiraci, když je volná chvíle a nemám naprosto vygumovanou hlavu svýma problémama nebo školou :D Inu, dost o mě. Zkrátka opět má trapná omluva je na místě za toto zpoždění. I tak pevně doufám, že se vám bude kapitola líbit, i když je tu po takový době a mně nepřijde nic moc, ale přece jen už se mezi Frankem a Gerardem začíná něco pomalu rýsovat. Co? To si musíte přečíst :) Užijte si to a děkuji předem za komentáře, děláte mi radost♥



Incident

Okolo dvanácté se celá škola začala scházet v jídelně. No, umíte si představit tu vřavu lidí, že? Já s Gerardem jsme stáli ve frontě až někde úplně vzadu díky našemu pomalému tempu. Ale podle výrazů lidí, kteří byli vepředu a dohlédli na stravu, jsme za to byli i rádi. Už podle zápachu to nemůže zkrátka chutnat a ani vypadat dobře. Trvalo dobrou půlhodinu, než se na nás dostala řada. A musím říct, že jsme vůbec nemluvili, zase. Asi si budeme hrát na tichou domácnost, ale v tom mam praxi, takže mi to určitě nějak neuškodí.
Dostali jsme se ke kuchařce, co tam všechno nandávala, nejen, že se tvářila, jako kdyby právě snědla citron, ale musela mi zkrátka dát extra porci nějaké břečky, kterou jsem se ani neodvažoval víc zblízka zkoumat. Počkal jsem i na Gerarda, abychom společně šli najít nějaké volné místo u stolu. Všude bylo plno, až na Gerarda začal mávat nějaký kluk. Byl mi nějaký povědomý, možná, že se mnou chodil na nějaký předmět.
"Ty máš štígro, že máš takovýho bratra, jako jsem já." Chválil se sám a pak jsem se zamračil nad tím co říkal. Bratr? Gerard má bratra? Se kterým se ostatní baví bez problému?
"No jo." Usmál se Gerard, "Jo, tohle je Frank." Prohodil ještě a ukázal rychle na mě, když jsme zaujímali místa u stolu.
"Já vím." Odvětil hned. No sakra, tohle bude trapný, já toho kluka vůbec neznám. Začal jsem očima toho kluka zkoumat, znal jsem ho od vidění, ale jméno mi k tomu žádné nepasovalo. Brýle mu klouzaly stále dolů po nose, byl hubený, vyšší než já a přece jen měl pár Gerardových rysů. Měli například stejné oči. Když jsem ze sebe delší dobu nic nevydával, Gerardův brácha se začal smát.
"Mikey." Řekl krátce, "Chodíme spolu na matiku." Osvětlil mi to. No, to bude ten důvod, proč si ho nepamatuju, u tohohle předmětu většinou sedím úplně vzadu, kde na mě není vidět a dospávám to, co jsem v noci zabil hraním na kytaru.
"Aha, promiň." Zachechtal jsem se plaše. Mikey nad tím však jen mávl rukou. Podíval jsem se na jídlo a hned mě hlad přešel. Takže tenhle týden se budu živit na sušenkách a ostatních věcech. Podíval jsem se na Gerarda, který se odvážil se v té břečce přehrabovat lžící, ale nepozřel ani sousto nejspíš jako zbytek školy. Gerard se s Mikeym bavili o nějakém novém akčním filmu, co jsem tak nějak vyrozuměl, akční filmy mám taky rád, ale nechtěl jsem jim do té bratrské konverzace zasahovat. Až pak je vyrušil něčí hlas.
"Nazdar Wayi, tobě to nechutná? Podívej se na to, jak jsi bledej, musíš do sebe něco dostat!" Zařval na něj jeden z basketbalového týmu a bum, najednou na Gerardovým obličeji roztíral obsah jeho talíře, "A víš co? Vezmi si i za mě." Dodal ještě, vzal svojí porci a nalil jí Gerardovi za tričko. Gerard jen v šoku seděl, Mikey naproti to samé, ale otevřel u toho ještě pusu. Jen já jsem se zvedl, odhodil jsem vztekle židli od sebe. Jestli něco nesnáším, tak je to právě tohle.
"Tak to jsi posral." Řekl jsem a zase se agrese začínala rozpínat mým tělem. Chytl jsem dotyčného za límec, přitáhl ho k sobě a vší silou mu dal pěstí, že se jeho hlava otočila do strany, on to neustál a spadl na zem.
"CO SE TO TADY DĚJE!?" Zařval hlas naší kantorky.
"Je to cvok!" Zařval ten hajzl válející se na zemi, "Začal bezdůvodně házet na Waye, teda Gerarda jídlo a když jsem se ho chtěl zastat, tak po mně vyjel!" vztyčil na mě ukazováček. Protočil jsem nad jeho ubohostí oči. No jasně, už to slyším: "Iero, volám tvým rodičům a domluvíme se na řešení tvého nepřístupného chování. Bla. Bla. Bla." ale kupodivu jsem nic takového neslyšel. Naopak Gerard ze sebe stíral všechen ten sajrajt a chopil se slova.
"Jestli můžu mluvit, to všechno udělal on." Ukázal na kluka, který se zvedal ze země. "Frank se mě akorát zastal." Učitelka si mě i Gerarda sjela pohledem, pak se podívala na Mikeyho, který stále seděl a celou situaci sledoval.
"Jak to bylo Michaeli?" Oslovila ho celým jménem.
"Jak řekl Gerard." Vykoktal ze sebe.
"Vy máte štěstí, že dneska už nemám náladu tohle řešit. Browne, ty budeš vypomáhat v kuchyni a diskotéka pro tebe dneska nehrozí." Nakázala mu a on se zamračil a vrhl po mně a Gerardovi vražedný pohled. Ach jo, no tohle bych já snad měl spíš jako dar. Vypomáhat v kuchyni místo tý diskotéky.

"Wayi, běžte se očistit a vy mi taky zmizte z očí Iero, než si to rozmyslím." Vyhnala nás ven z jídelny. Svoboda! Hned jsem se vydal za Gerardem, který si šel do chatky pro nějaké čisté tričko a ručník a požádal mě, abych mu ukázal, kde tu jsou umývárny. Dovedl jsem ho až k nim. Jak jsem už říkal - byly pěkně daleko od naší chatky. Gerard si pustil vodu a začal pod kohoutek strkat hlavu, aby si umyl vlasy od toho humusu, co tam měl. Jen jsem se posadil na jednu stoličku, co tu byla a sledoval ho. Napadlo mě to trapné ticho opět přerušit, to, že jsem slyšel pouhý tok vody mě moc neuklidňovalo.
"Proč jsi mu to nevrátil, když ti to provedl?" Zeptal jsem se ho. Gerard chvíli přemýšlel, než odpověděl.
"To podmínečný vyloučení." Ale znělo to, jako kdyby v tom bylo něco víc, ale nechtěl jsem se vyptávat, ani jsem neměl příležitost, protože Gerard se na mě ještě rychle podíval a ohodil mě vodou z jeho vlasů, začal se smát mému šokovanému výrazu.
"Jen jsem ti chtěl poděkovat." Říkal skrz smích.
"Jo, v pohodě, tohle já fakt nesnášim, takže ani není za co." Mávl jsem nad tím lhostejně rukou a to, že mě umokřil, jsem nechal být.
"I tak díky. Tohle se mi moc nestává, aby se mě někdo zastával. Mikey je konec konců mladší brácha, tak se rozumí samo sebou, že zastávat bych se ho měl já, takže je to takovej nezvyk." Pokrčil rameny a najednou si začal přede mnou sundávat tričko. Ani nevím proč jsem ho při tom sledoval, pak jsem ale rychle odboural pohled, když si toho Gerard všiml. Chvíli se na mě koukal s nechápavým výrazem a pak se pro sebe usmál.
"Co je?" Zamračil jsem se na něj.
"Ne, nic." Zachechtal se znovu.
"No co je?" Zopakoval jsem.
"Já jen že… no… červenáš se." Ukázal na moje tváře. To si ze mě děláte srandu. Vážně moje teplota trochu vylítla, teď ještě víc, když na to kladl důraz.
"Ehm…no… já na to zkrátka nejsem zvyklej… víš… nepřevlíkam se s klukama v šatnách, takže…" Začal jsem to okecávat, ale spíš jsem si ještě uškodil.
"Počkat, cože?" Začal se zase uculovat.
"Ale nic… no prostě… bože nechme to být, tohle je trapné a potupné!" Zakryl jsem si oči a Gerard pak jen pokrčil rameny a nakonec to přece jen neřešil, ale pořád měl na tváři ten úsměv.
"Sakra! Já se toho svinstva nikdy nezbavím!" Nadával a nervózně si rozhrabával vlasy sem a tam, když nemohl najít to místo, kde má toho nejvíc.
"Ukaž." Vstal jsem ze stoličky, ochotný mu pomoct. Gerard se stále skláněl hlavou pod kohoutek a snažil se to vymýt studenou vodou, protože teplá tu očividně netekla. Začal jsem se Gerardovi přehrabovat ve vlasech. Byly tak hezky jemný. Cože jsem si to právě v duchu říkal? Honem, vybrat sajrajt a ustoupit na pět metrů daleko, tohle se mi nějak nezdá. Gerard najednou ztuhl, když jsem se jeho vlasů začal dotýkat. Bože, to je tak divný. Ještě před pár hodinami jsme se neznali a teď už mu pomáhám s mytím vlasům, jak to bude vypadat zítra? No, radši to ani nechci vědět. Když jeho vlasy už byly tak nějak čisté, prohlásil jsem, že je všechno fajn. Gerard vypnul vodu, osušil se a konečně vklouznul do trička. Polonahý mě vážně vyváděl trochu z míry. Raději ani nebudu dumat proč, protože nechci vědět, k čemu bych se s těma svýma filozofiema nakonec dostal.
Opět mlčky jsme dorazili k našemu noclehu.Gerard se rozvalil na posteli a podíval se na mě, když jsem si právě sedal na svůj spacák na zem.
"Nebudeš tu přece ležet jako pes ne?" Sjel mě pohledem a já na něj vytřeštil oči. Tak nějak to znělo jako nabídka k tomu, abych spal v jeho posteli. On se mému výrazu začal ale zase smát, přešel přes mezeru k druhé posteli a začal se v ní šťourat, jestli jí neopraví. Nakonec to nějakým způsobem zvládl. Nejspíš nějak prohodil prkýnka v žebřinách postele.
"Jo, to bude fajn. Díky." Zvedl jsem se ze spacáku a sedl si na postel. Hezky opatrně…KŘUP! Najednou mě z obou stran flákly konce matrace, jak se postel opět přepůlila. Musel jsem stopro vypadat komicky, koukaly mi jenom nohy a já byl uvězněn tou matrací. Chvíli bylo ticho, než jsem slyšel Gerardův hlasitý smích. Měl bych si to nahrát, že mám důkaz, že i on se dokáže smát.
"Jsi…v pohodě?" Říkal skrz smích a zhluboka dýchal, aby se uklidnil.
"Pomoc by bodla." Okomentoval jsem to suše. Gerard se ke mně přiblížil a za ruku mě vytáhl z postele.
"Tak s tímhle už asi nic neuděláme." Povzdechl jsem si nad postelí.
"Tak si aspoň pod ten spacák dej tu matraci, ať nespíš na zemi." Radil mi Gerard. Ale jo, bylo to chytré řešení. Jen co jsem si udělal pohodlí ve svém pelechu na zemi, začali jsme s Gerardem konverzovat o tom, jak jsou vůči němu děcka ze školy nespravedlivý a tak. Možná to nakonec nebude tak hrozný týden. Už spolu aspoň mluvíme.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gee-Bee Wayovic | Web | 13. listopadu 2012 v 15:49 | Reagovat

A víš co, ve škole jsem se na mobilu koukla na tvůj blog a začala jsem extrémě ječet :D Máš to moc moc dobrý a těším se na další část :33333

2 Infinity | Web | 13. listopadu 2012 v 17:28 | Reagovat

To je úžasná část, už se začínají sbližovat, juhůů. :-D

3 Theunicorn | 14. listopadu 2012 v 17:41 | Reagovat

Píšeš strašně kráásně ^_^ chudáček Frankie jak to pod ním křuplo :D:D maj štěstí, že nebude tichá domácnost! :D a další díl co nejdřív, prosím :) :D

4 Kačaba | Web | 17. listopadu 2012 v 8:18 | Reagovat

To mě dostalo, jak ta postel znovu křupla :D Gerard asi nebude moc technickej typ, nebo mu to udělal snad schválně? :D :D :D

5 Lousie | Web | 17. listopadu 2012 v 19:38 | Reagovat

Lucinečko moje nejdražší, chci další díl panebože!
Četla jsem to už dávno a nejvíc jsem na tím fangirlovala :D
Johohoo, použila jsi aspoň trošku ty moje nápady :D to je dobrý :DD Ale vymyslela jsi to teda o 100 procent líp
Už spolu mluvěj hahahaha.
<3

6 Vendy | Web | 18. listopadu 2012 v 10:55 | Reagovat

Situace se zajímavě vyvíjí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vyměněné ikonky