My Chemical Romance, my only and true romance

29. července 2013 v 18:37 | Miss Murderer † |  Diary
Netušila jsem, co bych měla přidat za článek, ale měla jsem jakousi nostalgickou chvilku, takže sem zkrátka napíšu to, o čem vypovídá název

My Chemical Romance.

Málokdo mě kdy chápal v tom, jak můžu tak strašně moc milovat nějakou skupinu. Jak na ní můžu být tak upnutá, jak můžu vědět skoro všechno. Jak můžu mít tak hysterickej záchvat smíchu kvůli něčemu, co oni řekli. Jak ve mě dokážou vyvolat takový pocity. Stejně jako jak můžou vyvolat nekontrolovatelný záchvat breku.
Všichni si o mně proto vždycky mysleli, že jsem trošku divná. Že nedokážu žít pravej život. Proto jsem taky možná ztrácela pár přátel.

A nikdo z nich nikdy nic nechápal. Netušili, jak moc mi jejich hudba pomáhá. Ten, kdo říká, že hudba nedokáže člověku pomoct, ať si to říká dál, já vím svoje. Byly časy, kdy jsem byla fakt na dně, ale dokonale jsem se přetvařovala a nebylo to znát. Hrála jsem si na něco, co nejsem, protože jsem věděla, že moje pravý já nikdo brát nebude. Jen doma jsem měla svoje chvilky. Poslouchala jsem (a pořád poslouchám), hodně skupin, kteří zpívají o něčem podobném jako právě MCR. Jako třeba Three Days Grace, nebo Papa Roach.

Netuším, proč jsem vlastně my chem. neposlouchala. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že když jsem byla malá, tak je starší ségra nehorázně žrala a co ona měla ráda, to já neměla. (Znáte to, paradox sourozeneckých hádek) Ale ve skutečnosti se mi i docela líbili. A pak jsem si je po těch letech rozhodla znovu poslechnout. Bylo to takový "znovuobjevení" a jakoby jsem se vrátila do dětských let. Kvůli písničce Welcome To The Black Parade. A než jsem se nadála, už jsem poslouchala další a další.



Ze začátku samozřejmě ty víc "populární", řekla bych. (Teenagers, I don't love you...) Ale poslouchala jsem je skoro každý den. Dávali mi jakousi energii, sílu, o to víc, když jsem si pak přeložila texty. Ani nevím proč, nebo co a jak se stalo. Prostě oni byli tím něčím, co mi scházelo.

Spadla jsem do toho úplně, když jsme si jeden den měli ve škole vybrat nějakou skupinu, o který napíšeme referát do hudebky. A jelikož já s mou nejlepší kamarádkou jsme měli takovou skupinu "number one" - Elliot Minor, (Kdo sem chodil dřív, určitě si pamatuje, jak jsem jimi byla posedlá) tak jsme se rozhodly, že každá udělá referát na úplně jinou skupinu, abychom se nedohadovaly. Pro mě to byli My Chemical Romance.

Jeden den jsem si koupila velkou čtvrtku, různý samolepky a vytiskla jejich obrázky a jako pilná školačka jsem si začala shánět informace. Tolik jsem se do toho začetla. Hledala z různých zdrojů. A to byl ten moment, kdy jsem do toho spadla. Přečetla jsem si, kolika, s prominutím, sračkama si museli všichni projít. A kam se vypracovali.

Ještě si pamatuju, jak jsem si stěžovala, že jedna velká čtvrtka je málo a šla jsem hotovej kousek ukázat mámě. A i když jsem tolik úspěchu nesklidila, u sebe rozhodně jo. Další den už jsem si stahovala všechny alba, koukala na rozhovory a postupně všechno poznávala. Doslova jsem jim propadla a pořád to beru jako jednu z nejlepších věcí, co se mi přihodila.
A proč?

Nejen, že díky nim jsem se postupně otrkávala a přestala se bát bejt sama sebou, ale taky jsem díky nim našla spoustu nových kamarádů, kterých si neskutečně vážím. A spousta z nich si prošla něčím podobným, čím já a o to víc je to pouto silnější. MCRmy je zkrátka jedna velká rodina.

Zkrátka a jednoduše se těžko vysvětluje jak moc jsem jim vděčná a jak moc je miluju. Proto mě jejich rozpad taky tak moc zasáhnul. (Navíc jsem už odmalička přecitlivělá) A proto jsem se z toho tak dlouho dostávala. A možná taky proto jsem sem nechtěla nic přidávat.

Ale ať už s nima bude cokoliv, nikdy jim nezapomenu to, co udělali pro mě, pro všechny z nás. Děkuju jim a všem z MCRmy.

Toť asi vše k mému přemýšlení.
Další stupidní článek v podání přecitlivělý puberťačky.

"You only hear music when your heart begins to break"
- My Chemical Romance

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Celene | Web | 31. července 2013 v 11:02 | Reagovat

nejsi divná, já tohle naprosto chápu :-)

2 Infinity | Web | 31. července 2013 v 21:09 | Reagovat

Já přesně vím, o čem mluvíš. Jednu dobu jsem byla MCR naprosto posedlá a když jsem se dostala na jejich koncert, byl to ten nejlepší pocit, který jsem mohla zažít.
Nikdy na to nezapomenu, měla jsem husí kůži, v tu chvíli jsem žila splněný sen a nechtěla jsem, aby ten koncert skončil.
A věřím tomu, že dokáží pomoct v těžkých situacích, protože jejich texty toho mají tolik v sobě.
Krásný článek. :)

3 Christen | Web | 31. července 2013 v 21:36 | Reagovat

Upřimně Lucy vždy budeme pro druhé těmi divnými a důvod..? Protože oni nás nikdy nepochopí ani kdyby se sebe víc snažili :/ A to, že se upneš na nějakou skupinu neznamená, že jsi hned divná denně slychám nactileté holkyx jak si vykládají o JB, 1D nebo Demi LOvato a jsou jimi dočista posedlý a já nad nimi jen kroutím hlavou, ale vlastně i chápu takovéhle stavy má každý znás a ať se jedná o hudbu či o něco jinéhoho.. A hudba pomáhá, protože ty texty jsou skutečné.. I když někdy mám pocit, že intrepreti to co zpívají v těch textech nikdy nezažili a zpívají jen to co jim napsal někdo, kdo to opravdu prožil.. Ale v každém textu se skrývá kus příběhu kus života, který žijeme já našla tolik textů a intrepretů co vystihují můj život, že je to až k neuvěření :) A rozhodně se neměl jen kvůli lidskému umínění, že tě hned pokládají za divnou buď ta divna, buď ta výjmečná :) Jinak krásný článek :)

4 Michelle" | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 0:16 | Reagovat

Nechápu proč by si pro někoho měla být divná,si sama sebou a to se v dnešní době hodně cenní.Málo kdo už zvládne být "jiný". Zůstaň taková jaká jsi :)

5 ChemicalAngel | Web | 3. srpna 2013 v 19:26 | Reagovat

najoriginálnejšia kapela ♥ forever in our hearts

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vyměněné ikonky