Srpen 2013

Kapitola 2.

25. srpna 2013 v 17:44 | Miss Murderer † |  Someone who cares.
Ano, vidíte dobře. Já sama jsem se divila, že je tu druhá kapitola. A proč? No, protože moje inteligentní já ji nejspíš psalo někdy hodně brzy ráno, protože si vůbec nepamatuji, že bych jí psala. Najednou po pár týdnech přemýšlení, že napíšu další kapitolu, otevřu dokument s názvem "Someone Who Cares" a bum, vidím, že je tu druhá kapitola. No výtečně. (Epic facepalm) Alespoň jsem si jí po sobě opravila a něco přidala, tak snad se vám bude líbit a já jdu psát tedy třetí kapitolu, když jsem přece jen chtěla pokračovat. Předem děkuji za komentáře. :)

My daily blahbling.

23. srpna 2013 v 17:05 | Miss Murderer † |  Diary
Hello folks,
Tak se vám tu zase hlásím s denní zásobou nesmyslných žvástů. Vrátila jsem se domů od užitého pobytu u babičky a tak mě napadlo, že by nebylo od věci napsat zase další zápis do "deníku". Opět nevím o čem psát, ale snad ze mě nakonec něco vyleze. Hodně oblíbeným tématem je v poslední době "zpátky do školy". Za ten slogan bych vraždila, používaj to snad všechny supermarkety, jakoby si nemohli ti lidé vymyslet něco lepšího. I když mě se to kecá. Já se k tomu vyjádřím tak, jak jsem se k tomu vyjádřila už před týdnem.

Docela se tam těším. A taky se těším na nakupování různých bločků (které budou mít na konci školního roku vytrhané polovinu obsahu a zbytek počmáranej mýma kresbama), pastelek, zvýrazňovačů (který na konci školního roku nebudu mít vůbec, maximálně tak jeden kousek od všeho a to si fandím. Ať žije "vypůjčování") a takových blbinek. Jo a potřebuju nový boty. Nějak se mi do nich zavedlo větrání. (Nemohla bych víc poděkovat té inteligentní osobě, která mi šlápla v buse na patu, když jsem vystupovala a odtrhla se mi celá pata, well done.)

Já vím, jak strašně zajímavé téma, co bych všechno potřebovala. I když můj wishlist snad nikdy nekončí. Ale přiznejte se, čí wishlist vůbec někdy končí?

Na mým wishlistu je každopádně věc, která se týká i blogu. A to napsat nějakou tu povídku. Jak dlouho vám vlastně slibuju tu anketu, kde si vyberete příběh, který se vám bude nejvíc zamlouvat? Týden? Dva? I'm such a awful human being, sometimes. Nedávno jsem tak přemýšlela nad vším, co jsem napsala. Napsala jsem snad přes 30 povídek za celou dobu, nebo co a s žádnou z nich nejsem spokojená. Všechny mi přijdou na jedno brdo. A proto jsem měla jakýsi "zásek", jestli v tomhle mám vůbec nějakou budoucnost. (Což bych ráda měla.) Vždycky mám strašnou tendenci sklouznout do příšerného stereotypu. Proto jsem si řekla, že povídku, co píšu teď - Someone who cares, napíšu tak, jak chci doopravdy jen a jen já a nenechám se něčím ovlivnit. Takže tak.

Jinak co se týče mého "uměleckého" já, budu teď pracovat na obrázcích na objednávku. Nedávno mě napadlo, že bych za to mohla mít i peníze (zatím ale jen v Česku, protože na mezinárodní objednávky, které většinou mám, chci používat Visa Card, asi? Protože je prý PayPal pěkně nepraktická věc a navíc, ještě mi není osmnáct, tady aspoň můžu mít nějakej studentskej účet, že? Vyzná se v tom někdo?) Ale popravdě, až dokončím všechny objednávky, dam trochu relax a budu pracovat na nějakém tom komiksu.

Jo a taky asi neuhodnete o čem jsem začala uvažovat. Já, jako youtuber. Já vim, je to děsně lame, co? Žádali mě o to lidi hlavně na mým tumblr. A pak taky nějací lidé na deviantART. Takže jsem si řekla, že když si pořídím někdy kameru, že bych to mohla vyzkoušet. Ale bylo by to anglicky. (Na internetu mám hlavně hodně kamarádů ze zahraničí, takže angličtina je jazyk, kterým se všichni domlouváme.) Ta angličtina mi ani takový problém nedělá, ale spíš můj přízvuk. Nesnáším svůj hlas, natož pak svůj ČESKEJ PŘÍZVUK. Ugh. Chci mít pravej "British accent". Haha, asi se to nikdy nestane, i kdybych tam bydlela 1564561564145 let (Ano, plánuju tam bydlet. Dokonce i takhle dlouho. :D) No, bude to určitě děsně trapný a tak. Ale zkusit to můžu. Co si o tom myslíte vy?

No, asi bych to ukončila zase nějakou pěknou animací někoho ze svejch idolů, abyste si přece zpravili náladu po tomhle nesmyslným "já já" článku. :D Goodbye!


Drawing Rebecca + bonus drawing of Arrie

22. srpna 2013 v 11:12 | Miss Murderer † |  Drawings
Hello homies,
Tak jsem se rozhodla, že místo dalších podivných keců sem přidám zase něco do rubriky drawings. Nedávno jsem se rozhodla nahrát další "speedpaint" na svůj kanál na youtube. Rozhodla jsem se, že budu kreslit nový přírůstek do mé rodinky originálních charakterů - Rebeccu. Je z příběhu, který plánuji, ale má to zatím jen název (Stories of the lost souls) a moc detailů k tomu ještě nemám. Každopádně, tohle je finální obrázek:


Lost souls.

20. srpna 2013 v 23:18 | Miss Murderer † |  Diary
Další, nesmyslný, noční článek, ve kterém se pointu nedozvíte nejspíš ani po jeho přečtení, protože žádnou pořádnou pointu mít nebude. (Jakoby to u mě někdy byla výjimka.) A jako vždy jeho název nebude mít asi co dočinění s obsahem.

Zase mám tu svojí "filozofickou" chvilku. Tak nějak jsem v poslední době přemýšlela nad tím, že si vlastně pořád na něco stěžuju a přitom jsem na tom relativně dobře. Nejspíš si stěžuju prostě jen proto, že je problém se mnou. Jako vždy, že. Jsou to takový ty pocity "nezajímavosti", "nedůležitosti". Lidově řečeno, připadáte si k hovnu. A pak nemáte náladu ani na okolí. Typická lidská povaha má nejdřív tendenci to všechno shazovat na první věc, co se nabídne. I když se ví, že jsem to právě já, kdo je ten problém, kterej by si občas zasloužil pár facek. Prostě si to nepřiznám a radši si pak stěžuju, když je pozdě. Co dodat, jsem awful human being.

Znáte to, takové ty pubertální výkyvy. (Na který všechno shazuju.) Celý den je všechno v pořádku, tak nějak to všechno berete v pohodě a pak jste najednou sami se svýma myšlenkama v jednom zavřeným pokoji a už se to hrne. Začne to přemýšlením o tom, proč je tady vlastně hrnek na stole, přes přemýšlení co vás čeká v další epizodě vašeho oblíbenýho seriálu až k vašemu smyslu života. A pak si najednou uvědomíte, že se v sobě nevyznáte, jediný čemu rozumíte jsou ty špatný vlastnosti, na který si můžete pořád stěžovat a ostatní dobrý vlastnosti, který by je měly vyvažovat, pro vás existují jen "možná." Jo, tenhle článek dává hroznej smysl. Co chcete po šestnáctiletý holce, která si občas potřebuje po nocích zafilozovat, vytvářet různý teorie, co nemaj žádnej význam a zahrát si na chytrou. Haha.

I wanna be free, I wanna be loved, I wanna be more than you thinking of

13. srpna 2013 v 20:53 | Miss Murderer †
Dang! (Název neřešte, nenapadlo mě nic lepšího a originálnějšího, než kousek písničky od P!ATD)
Inu, řekla jsem si, že bych sem měla něco napsat, odpovědět na komentáře a tak. Takže tu zase sedím, přemýšlejíc co psát, aby to nevypadalo, že mám v hlavě vygumováno (což ostatně mam).

Dneska mě tak nějak napadlo, že by bylo fajn, kdybych dělala taky něco produktivního pro ostatní a ne jen pro sebe. Samozřejmě, že jsem selhala. I když, hraní s bráchou se počítá, no ne? Občas si přijdu sobecká, někdy zase přehnaně hodná, ráda bych se v sobě někdy vyznala. Každovodopádně, i přes všechny své teorie, jsem si našla čas pro internetový svět. (Nebo spíš, i se všemi svými teoriemi jsem byla v internetovém světě. Tak a teď jsem z toho sama zmatená. Nevermind.)

Docela se těším do školy. (Chápu, škola. Jak se na to může někdo těšit. Ta holka je divná.) Pravda je, že tenhle rok budu mít na škole i starší ségru, takže se nehorázně těším, protože starší ségra je jedna z mých nejlepších kamarádek, takže se nemůžu dočkat, až jí představím ostatním úžasným podivínům, se kterými se stýkám a kteří jsou jako já.

Stejně... druhák. Přijde mi, jak kdybych do toho prváku ani nechodila. Odehrálo se to všechno nějak moc podezřele rychle. (Přiznejte se, kdo si hrál s Hermioniným řetízkem?) A prázdniny uběhly ještě rychleji. A celý se mi slily do jednoho dne, protože každý den dělám prakticky vzato to samý. Nějak rychle to letí. No vážně, přijde mi jako včera, kdy jsem byla v šestý třídě a jediný co mě zajímalo bylo anime. (Zejména Naruto). A teď... už za dva roky budu plnoletá. No... co to je tohlento? Dobře, přestanu kecat o čase budoucím a minulým a radši budu vyprávět v přítomným.

Nehorázně se těším na víkend, já a moje nejlepší kamarádka Ennie budeme slavit její 17. narozky. Ve dvou samozřejmě. Pyžamová párty. Budeme koukat na Harryho Pottera a Kámen mudrců. A popíjet coca colu. Party Hard. Jsme drsný holky.
Ale na co víc se těším, je její výraz, až jí dam dárek. Doufám, že se jí bude aspoň trochu líbit a bude originální. Nebudu sem dávat fotky, protože co kdyby sem Ennie náhodou zabloudila, kdyžtak je sem dodám potom.
Taky mám zvláštní teorii, že v srpnu se rodí úžasní lidé. Protože 15. má narozky další moje kamarádka, řekla bych že nejlepší internetová kamarádka - Lousie. Pro tu dárek mám, ale nastaly nějaký komplikace, takže snad to vyřeším, jinak můj počítač letí z okna ven.

Určitě vás to moje povídání hrozně zajímá, že ? No dobře, tak aspoň povím nějaké změny ohledně blogu. Napadlo mě si trochu poupravit design, zase něco jednoduchého, protože jednoduchým designům fandím teď víc. A na ty moje bláboly stejně nepotřebuji nic extravagantního. No, tak se nechte překvapit. Dále budu brzy dopisovat další kapitolu Someone Who Cares, takže se tu snad taky co nejdřív objeví. A taky jsem začala psát něco novýho. A už vážně bych měla udělat tu anketu, kterou povídku byste si chtěli přečíst. Inu, možná zítra.

Tak, teď jdu odpovědět na komentáře, toto byl článek o tom, že jsem živá, nudná a nezajímavá. Snad jste si ho užili. Jako bonus přikládám svojí nejnovější fotku. :D


Aneb ať žije retro a čurbes v pokoji!

Express yourself

8. srpna 2013 v 16:47 | Miss Murderer † |  Diary
Tak tu zase sedím u noťasu, měla bych dělat spoustu jiných věcí, ale přesto jsem si řekla, že sem zajdu a uděláme si tu mojí filozofickou chvilku, kdy kecám první nesmysly, co mě napadnou o různých věcech a ve finále se za ten článek nehorázně stydím, ale nesmažu ho, protože je to sice nesmyslně napsané, ale podle toho jak to cítím. Celkově v mojí hlavě je zmatek, takže nic jinýho než nesmysly ode mě nikdy asi vážně nečekejte.

Delší dobu jsem přemýšlela, proč vlastně tolik nechodím ven, proč vlastně prosedím celé dny doma, sama ve svém pokoji. Ale nestěžuji si, protože mi to tak vyhovuje. Jsem podivná existence, ale na to jsem si celkem už zvykla. A také jsem přemýšlela o tom, proč už nedokážu žít bez kreslení. I když si myslím, že nejsem bůhvíjak dobrá, pořád to dělám. Nejdřív jsem si myslela, že je to nejspíš jen takový zvyk odmalička, protože jsem měla pastelku vždycky v ruce.

Ale on je to vlastně můj útěk od reality. Lidi jako já si potřebují někdy ten únik nějak zařídit. Já si tvořím svoje vysněné světy ve vlastní hlavě, snít a přitom to přetvářet do obrazu. Nevím jak to popsat. Není nic lepšího, než pocit, že jste duchem nepřítomní, na nic nemyslíte, v pozadí slyšíte jen svou oblíbenou hudbu a aniž byste něco plánovali, pod tahy tužkou vám na papíře vzniká váš svět. Jako kdybyste tam byli, aspoň na chvíli.

Jsem ráda sama a nikdy jsem se neuměla moc dobře vyjadřovat a proto vím, jak je kreslení pro mě důležitý. Je to něco, bez čeho už nedokážu žít. A i když vím, že to třeba za nic nestojí, nemůžu přestat i kdybych chtěla. Je to jediná věc, která mě činí šťastou, která mě přinutí zapomenout na všechny moje problémy, jediná věc, ve které jsem se cítila kdy trochu sebevědomě. Je to něco, díky čemu věřím, že přece k něčemu jsem.

Kreslení mi přineslo hroznou radost do života. O to víc, když jsem se rozhodla svoje "díla" ukázat světu. Pořád nevěřím tomu, že od toho uplynul jen rok a půl a už jsem si díky tomu sehnala tolik kamarádů po světě. Zjisila jsem, že se to někomu líbí a to je ten nejlepší pocit, co může někdo jako já, mít. Cítit se jen trošku důležitě. Pořád nedokážu uvěřit tomu, že ještě nedávno jsem všechno zavírala do šuplíku a teď se o to dělím s ostatními, že teď už mám 15,000 návštěv na svém deviantARTu, že teď můžu mluvit s jednimi z mých největších idolů a inspirací. Nikdy nepřestanu být vděčná svojí rodině, nejvíc dědovi, který mě ke kreslení přivedl.

Doin' art, listenin' music, bein' stupid

3. srpna 2013 v 15:22 | Miss Murderer † |  Diary
Hey folks,
Rozhodla jsem se napsat další nezajímavý článek, kterých najdete na internetu spousty. (No vážně, proč vlastně čtete ty moje? :D Ne, že by mě to netěšilo.) Inu, tak se přesuneme k věci. Že zase nevím, o čem mám vlastně psát. Vždycky jen tak nějak přemýšlím, mezitím píšu, než mě konečně něco napadne, takže určitě začnu někde až v dalším odstavci, takže tenhle jste mohli klidně přeskočit, ale děkuji za přečtení.

Takže, čím začít. Toť otázka.

U mě nic nového není, protože si žiju svůj nezajímavý prázdninový život. Vlastně nedělám nic zajímavého (pro mě to teda zajímavé je, ale určitě ne pro vás), tak nějak jen kreslím, poslouchám písničky (už jsem se zmiňovala, jak vlastně moc jsem si teď zamilovala Panic! At The Disco?), sleduju Supernatural, tweetuju, stalkeruju youtubery, moje internetový kamarády a nějaký skupiny (yay for asocial life) a pokouším se hrát na kytaru a na piano. (Už umím zahrát začátek Welcome To The Black Parade, huhuhu) A piju čaj. Hodně čaje. A kafe.
To je asi vše k mému všednímu životu.
No, taky jsem vlastně začala číst "Zrozená o půlnoci" od C.C. Hunter, knížku, kterou jsem dostala k Vánocům od ségry a doteď jsem se jí nedokopala přečíst, ale zatím se mi to moc líbí.

Určitě vás to hodně zajímá, že? :D

Nicméně, asi bych tu měla realizovat nějaké ty moje plány. (Jako například napsat další díl Someone Who Cares a začít zveřejňovat nějaké povídky. Taky jich mám hodně rozepsaných, tak mě napadlo, že vám sem dám ke každé z nich recenzi a vy si v anketě vybere, kterou sem budete chtít.) Jsem nehoráznej lenochod. (Ne ten z reklamy na Zlatopramen)
Snad se k něčemu už brzy dokopu, abyste tu neměli nudu. (I když je to beze mě kolikrát pořádnej relax co? Teda aspoň mi to pár lidí už řeklo. :D)

Jinak už pracuji na té kresbě Taylor. Ještě pak nakreslit tuhle úžasnou dámu. LynZ. Ach bože, jak já jí miluju. *fangirl moment*


*_________________________*
Oukej, tak to uzavřu asi tím, že vůbec nevím, o čem psát. A že jsem se snažila napsat nějakej článek. Ale nějak mi to nevyšlo. Zase je to o ničem. Jsem ze sebe zklamaná. Snad budu mít zase nějakej ten "moment" a napíšu něco "smysluplnýho", jako ten předešlý článek o My Chemical Romance. Tak mi držte palce. :D

Mějte se famfárově.
Vyměněné ikonky