Express yourself

8. srpna 2013 v 16:47 | Miss Murderer † |  Diary
Tak tu zase sedím u noťasu, měla bych dělat spoustu jiných věcí, ale přesto jsem si řekla, že sem zajdu a uděláme si tu mojí filozofickou chvilku, kdy kecám první nesmysly, co mě napadnou o různých věcech a ve finále se za ten článek nehorázně stydím, ale nesmažu ho, protože je to sice nesmyslně napsané, ale podle toho jak to cítím. Celkově v mojí hlavě je zmatek, takže nic jinýho než nesmysly ode mě nikdy asi vážně nečekejte.

Delší dobu jsem přemýšlela, proč vlastně tolik nechodím ven, proč vlastně prosedím celé dny doma, sama ve svém pokoji. Ale nestěžuji si, protože mi to tak vyhovuje. Jsem podivná existence, ale na to jsem si celkem už zvykla. A také jsem přemýšlela o tom, proč už nedokážu žít bez kreslení. I když si myslím, že nejsem bůhvíjak dobrá, pořád to dělám. Nejdřív jsem si myslela, že je to nejspíš jen takový zvyk odmalička, protože jsem měla pastelku vždycky v ruce.

Ale on je to vlastně můj útěk od reality. Lidi jako já si potřebují někdy ten únik nějak zařídit. Já si tvořím svoje vysněné světy ve vlastní hlavě, snít a přitom to přetvářet do obrazu. Nevím jak to popsat. Není nic lepšího, než pocit, že jste duchem nepřítomní, na nic nemyslíte, v pozadí slyšíte jen svou oblíbenou hudbu a aniž byste něco plánovali, pod tahy tužkou vám na papíře vzniká váš svět. Jako kdybyste tam byli, aspoň na chvíli.

Jsem ráda sama a nikdy jsem se neuměla moc dobře vyjadřovat a proto vím, jak je kreslení pro mě důležitý. Je to něco, bez čeho už nedokážu žít. A i když vím, že to třeba za nic nestojí, nemůžu přestat i kdybych chtěla. Je to jediná věc, která mě činí šťastou, která mě přinutí zapomenout na všechny moje problémy, jediná věc, ve které jsem se cítila kdy trochu sebevědomě. Je to něco, díky čemu věřím, že přece k něčemu jsem.

Kreslení mi přineslo hroznou radost do života. O to víc, když jsem se rozhodla svoje "díla" ukázat světu. Pořád nevěřím tomu, že od toho uplynul jen rok a půl a už jsem si díky tomu sehnala tolik kamarádů po světě. Zjisila jsem, že se to někomu líbí a to je ten nejlepší pocit, co může někdo jako já, mít. Cítit se jen trošku důležitě. Pořád nedokážu uvěřit tomu, že ještě nedávno jsem všechno zavírala do šuplíku a teď se o to dělím s ostatními, že teď už mám 15,000 návštěv na svém deviantARTu, že teď můžu mluvit s jednimi z mých největších idolů a inspirací. Nikdy nepřestanu být vděčná svojí rodině, nejvíc dědovi, který mě ke kreslení přivedl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Coleen | sodifferent.blog.cz | Web | 8. srpna 2013 v 18:05 | Reagovat

Něco mě při čtení tohoto článku zarazilo.. nebyla to žadná gramatická chyba, ale zjištění, jako bych něco podobného už někdy četla. Omyl, nečetla, ale zažila. Vyjadřuješ mě přesně před dvěmi lety. Bylo mi patnáct a v hlavě jsem měla spíš chaos než to, co lidi v mém okolí považovali za chytrou hlavu. Jo, možná jsem bývala chytrá, ale já si tak nepřipadala. Ale to nic, to je jiná kapitola. Každopádně si mě tímto článkem přivedla ke vzpomínkám na dobu, kdy jsem měla potřebu den co den utíkat z reality. Do toho svého světa, kde jsem dokázala na všechno zapomenout. Sotva před rokem nastal můj zlomový okamžik. Okamžik, kdy jsem přestala potřebovat svět, ve kterém se odprostím od reality. Okamžik, kdy jsem realitu a svůj život začala milovat. Dokonce jsem v některých chvílich dokázala mít ráda sebe samu a nevidět na sobě jen to špatné. Děkuju za ten zlomový okamžik. Děkuju jemu, svému příteli, který mi od základu změnil život. V pohádku :) Už neutíkám od problémů a když mám potřebu, svěřím se na blogu, ale především všechno teď řešíme jen a jen s přítelem. Až s ním jsem pochopila, že mi v životě chyběla podpora a to, že chci být pro někoho důležitá a k jeho životu potřebná. Že chci být jeho štěstí. A pro mě to největší štěstí je, když z jeho úst slyším, že jsem to největší štěstí, které ho v životě potkalo. Uvědomuju si, že jsem teď "mírně" odbočila, ale chtěla jsem ti tímto jen říct, že třeba jednou v životě narazíš na někoho, kvůli komu pro tebe bude důležitější, vzácnější a zábavnější čas strávený s ním než čas proseděný doma v pokojíčku. Přiznávám, že ještě před rokem by mě nenapadlo, že touto dobou budu někomu psát, jak miluju realitu. Jelikož teprve nedávno mi došlo, jak skvělý život vlastně mám.
Jo, a každopádně ti přeju moc a moc úspěchů v kreslení. Koukala jsem na pár tvých výtvorů na deviantARTu a jedním slovem mě uchvátily. Jsi talent, tak se toho drž :)

2 Hipís | Web | 8. srpna 2013 v 19:08 | Reagovat

V kreslení jsi fakticky dobrá, líbí se mi tvoje obrázky. :]
Já vždycky taky hodně kreslila. Ale v šestý třídě jsem přestala. Vím proč, protože jsem naštvaná, že se objevil někdo, jehož obrázky ostatní obdivují víc, než ty moje. Byla jsem z toho v tý době hrozně v háji, ale letos jsem se zapsala na nepovinný předmět a musím říct, že s tíhle máš pravdu. Je to úplně něco jiného, než realita. Motám se kolem plátna se štětcem v ruce a stříkám barvu na všechny strany a nedokážu popsat ten úžasný pocit, jaký se mi rozlil v břiše, když přišel učitel a řekl, že je to fantastické. Všichni mi vždycky říkali, že je to hezké a bla bla bla a pak přestali kvůli tomu člověku, o kterém jsem psala na začátku. Já vím, že je ta holka zatraceně dobrá. Ale má strašně dětinský styl a navíc má strašně malou fantazii a to mi připomenul ten učitel. Připomenul mi, že moje fantazie je nekonečná a že na plátně a na papíře můžu ukázat světu cokoliv budu chtít.
Miluju ten únik z reality, který se dostaví, když kreslím, přesně jak říkáš.
A u sebe v pokoji jsem taky po většinu času zavřená. A taky jsem divná.
Ach nebe, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi můj spřátelený blog. Miluju tvoje články, jsou prostě dokonalý. :'3

3 >Skylar< | Web | 8. srpna 2013 v 20:56 | Reagovat

Zato, že presedíš celé dni doma a sama v izbe ešte neznamená,že si "podivná" existenia :) Myslím, že každý z nás prežil takýto stav aspoň raz. ja ho prežívam práve teraz. Inak pozrela som si tvoje kresby na DA a sú úžasné. Už z nich je pochopiteľné, že bez kreslenia by si to nebola ty. Držím ti palce pri tvorení nových kresieb ;)

4 Infinity | Web | 9. srpna 2013 v 1:58 | Reagovat

Článek jsi napsala krásně.

Tobě kreslení jde neuvěřitelně dobře. Jednoduše jsi se v něm našla a jsi šťastná, když můžeš kreslit. Každého z nás baví něco jiného, každý z nás trávíme čas nějak jinak a já si myslím, že časem nemrháš. Já si myslím, že se věnuješ skvělé věci, kdy utečeš od reality a cítíš se dobře.
A to, že jsi kvůli tomu často zavřená u sebe v pokoji, na tom nic není. Když ti to tak vyhovuje, je to v pořádku.

Je skvělé, že sis našla tolik svých fanoušků na deviantARTu, protože ty si to zasloužíš. O tvé práci by mělo vědět co nejvíc lidí, protože jsi jako umělkyně. :)

5 MuMie.xo | Web | 9. srpna 2013 v 15:00 | Reagovat

Já ráda kreslím.. asi bych měla když jsem na umělecké škole:D Ale tyto prázdniny jsem ještě pořádně nic neudělala.. sere mě to, že pořád nemám co dělat, ale že bych si třeba vzala knížku nebo si malovala to ne.. Je tolik věcí které chci udělat a pořád nic..:D No samozdřejmě za to taky tak trochu hodně může počítač.. Dívala jsem se na tvé kresby a jsou krásné:3

6 >Skylar< | Web | 9. srpna 2013 v 15:49 | Reagovat

Za pravdu sa neďakuje. Keď sa na to nesťažuješ tak je fajn. Aspoň si zaujímavá ;) A tiež ti ďakujem :)

7 Michelle" | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 21:16 | Reagovat

Každý jsme někdy utíkaly od reality.Někdo kreslení,psaním nebo jenom hudbou,já tohle dělám už bez mála 5 let.Je pravda že pro ostatní jsem taky podivín ale vůbec mě to netrápí.Někdy je prostě lepší žít v nereálném světě ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Vyměněné ikonky