Říjen 2013

Zahřívačka

30. října 2013 v 16:28 | Miss Murderer † |  Diary
Tak mě napadlo se sem znovu ozvat. Jaké to překvapení. Ale tak, když už jsou ty prázdniny. Navíc, potřebovala jsem se rozepsat, než se vrhnu na další kapitolu jedné mojí fanfiction a povídky, kterou píši společně s Ennie. Takže jako tradičně budu psát to první, co mě napadne, i když to pravděpodobně bude nezajímavé, tak jako většina mých článků, takže bych se neměla vinit, protože je to můj standart. No ne?

Je mi líto, že nemám tolik inspirace. Celkem se divím, kde jsem všechny ty nápady na články brala, když jsem s blogem začínala. Ale přiznejme si, jaké to byly články. *odmítá si připustit, že to stvoření, co psalo "ahojííQ" byla ona* Ale stejně je to kouzelné, že jsem tady vydržela tak dlouho. (Nepočítejme ty pauzy) Rozhodně u blogování chci zůstat, to se nebojte, že ne. Ano, budete mě mít na krku, tak jako vždy, i když ne tak často.

Přemýšlím, co bych mohla napsat trochu zajímavého, ale nějak to vázne. To říkám pořád, že jsem nezajímavý člověk. Nebo spíš, člověk, co nemá o čem mluvit. Tak přemýšlejme, co jsem měla za zážitky v poslední době...
... počítač...
... hle, mám 3 followery na twitteru!...
... tweetuji...
... hle, mám 3 unfollowery na twitteru...
... brečí...
... je asociální...

A! Přece jen jsem něco našla! Jsem nehorázně vděčná, že jsem přece jen vytáhla paty z domu. Jak jsem říkala, že jakmile přijde podzim a zima, jsem venku, tak je to přesně tak. Jsem ráda, že má nejlepší kamarádka je v tomhle stejná jako já. Takže jsme nedávno spolu vyrazily do nákupního centra, psaly společnou povídku a dokonce jsem u ní i tenhle víkend přespávala. Bylo to hezký si zase zavzpomínat na ty časy, kdy jsme spolu byly každej den. Popravdě mi to docela chybí. Holt máme spoustu věcí okolo, co se musí splnit.

To mi připomíná, jak mi přijde, že všeho mam moc. Psaní, kreslení, škola, praxe. Je toho nad hlavu. Asi bych s tím měla počítat, že s narůstajícím věkem se na vás balí víc a víc povinností, ale přijde mi, že v tomhle ohledu jsem kolikrát ještě dítě. Jindy jsem čilá, že všechno zvládnu, ale jindy jsem unavená a neschopná nic dělat.
Jo, unavená. To je to slovo. Jsem unavená už jen z toho, že jsem unavená. Doslova. Vlastně většinu času prospím. Kdoví čím to je. Nálada se taky nějak extrémně nelepší a to mi k tomu moc nepřidává.

Prakticky tak nějak přežívám z víkendu na víkend. Už se nemůžu dočkat vánočních prázdnin. Celkově se nehorázně těším na Vánoce, budu péct cukroví, okolo mě samá euforie a možná se jí taky trochu nadýchám. Taky si přeji pár knížek pod stromeček, takže doufejme, že je dostanu společně s komiksy (jestli to teda vyjde, tak bych si ráda objednala Killjoys. vezměte si, že Gerard je můj největší idol a prostě jeho komiks? To si nesmím nechat ujít.) Když už jsem začala mluvit o Gerardovi, My Chemical Romance budou mít teď "best of" album (chudinka já, to jsem si dělala naděje, že by mohli vydat to jejich poslední nedokončené album), což ovšem neznamená jejich návrat.

Ach jo, víte jak moc mi chybí? Prostě vím, že tu nejsou a pár písniček si prostě pustit nedokážu bez toho, aniž bych to nezačala prožívat. (Welcome to the black parade, the light behind your eyes, the world is ugly nejvíc) Když někomu tak moc fandíte, že se to vlastně stane součástí vašeho života, je prostě těžký to nechat být. Asi jsem se přes to už dostala, ale ne úplně, vždycky je budu milovat. Prostě budu. To si nakazuju.

Takže Luce z budoucnosti, jestli tohle čteš, padej si je jít okamžitě poslechnout a pobrečet si. Pokud se teda čistou náhodou nevrátili, jestli jo, tak ti tvé minulé já závidí.

Tak abych se tu neutápěla ve fanouškovském zoufalství, navážu na veselejší téma. Halloween! Hrozně se mi tenhle svátek líbí, takže i když se tady v Česku neslaví, tak jsem si zkrátka musela vydlabat dýni a taky vymyslím nějaký kostým.

Tohle je moje dýně. Tak mám svého vlastního Pumpkin Kinga (Jack Skellington) :3

A co vy? Taky alespoň trošku "slavíte" Halloween? :) Mně ještě zbývají vydlabat dvě dýně, vůbec nevím, jak s nima naložím. Napadlo mě tenhle Halloween zase zasvětit mému vzoru Burtonovi, takže jsem chtěla vyřezat ještě Emily (mrtvou nevěstu) a Sally (Nightmare before Christmas), inu, uvidíme. Netuším totiž, jak bych to provedla, ale pokusím se.

A krom vší té únavy, Halloweenu a tak dále a tak dále jsem se rozhodla být zase produktivní v malování, takže vám sem dávám dvě verze jednoho obrázku. Nemohla jsem si vybrat zda den, nebo noc, tak jsem udělala oboje. Arrie a Dan.

Něco.

15. října 2013 v 14:33 | Miss Murderer † |  Diary
Asi by nebylo od věci sem zase vložit těch mých pár žvástů, abyste věděli, že stále žiju a na blog jsem se nevykašlala. Jen jsem neměla inspiraci, nevěděla o čem psát, co přidávat a z větší části za to mohla opět moje špatná nálada. Nechci psát deprese, fakt ne, i když to je nejspíš deprese (protože to trvá už ranec dlouho), ale prostě to slovo a co se s ním spojuje nemám ráda.

Každopádně, žiju si svůj asociální život pořád a stále, takže jsem to furt já, stará Luce. Jsem věčně nemocná, ale to neznamená, že nejsem natěšená na zimu. Teď se moc těším na Ieroween (pro lidi, co nejsou killjoys Halloween), sice jsme v Čechách a tudíž doma tradici Halloweenu nějak nedodržujeme, ale já si alespoň každý rok kupuju dýni na vydlabání a na takový to "umění". Haha. Takže, no, na to se těším. Pak na mojí tradici pustit si Tim Burton's The Nightmare Before Christmas (což si jen tak mimochodem pouštím i o Vánoce). Žeru mistrovský díla od Tima Burtona.

Proto mám podzim a zimu ráda. Lenoším si, popíjím všechny možný čaje, oblíkání se do svetrů, šál, kabátů. Všechno je to děsně cute. Až teda na ten můj červenej nos, pojící se s mým příjmením, díky němuž mám přezdívku "Sob Rudolf" už nějakej ten pátek. (Respektive od školky.) Ale nebudu se tu zaobírat přezdívkami, protože to bych tu byla ještě do zítra.

Co je nového. Inu, začala jsem znovu koukat na anime, spíš na shounen ai/yaoi. A je to takový, já nevím, prostě vrácení zpátky do takovýho toho 12. roku mýho života. A jak jsem vyjela z tohohle všeho japonskýho stuffu, tak mi dělá problém si zapamatovat ta jména, ale jsem ráda, že jsem nezapomněla nějaký slovíčka. Japonština je pěkně složitá, takže když rozumím jednomu slovíčku, jsem strašně nadšená. :D Každopádně, díky tomuhle anime jsem ráda, že mám inspiraci pro svoje povídky. Takže se klaním a zároveň děkuji autorce, Shungiku Nakamura.

Do tohohle celého anime světa jsem zasvětila i kamarádku, kterou jsem v prváku nakazila svým hudebním vkusem. Připadá mi, že jsem jak mor, vždycky si někoho vezmu do spárů, on je v nich spokojený a postupem času se tak nějak začne zajímat víc a víc o to, co dělám. Je to zvláštní, protože já jsem taková, no divná holka. Dá se říct. Nepřijde mi, že by se lidi o mě měli nějak výhradně zajímat. Ale je to pěkný pocit, neříkám, že ne.

A když jsem mluvila o povídkách, jsem moc ráda, že jsem zase dostala chuť psát, takže s největší pravděpodobností brzy očekávejte nějakou tu novou kapitolu Someone who cares, nebo třeba něco úplně nového. Uvidíme. Nedávno jsem mluvila s učitelkou na psychologii a byla nesmírně nadšená z toho, že píšu. Bylo to celkem zarážející, ale ona řekla, že je to prý "super", tu učitelku mám ráda, takže i ona mě nějak v tom psaní povzbudila. Ovšem největší dík patří asi mojí kamarádce A., která moje povídky hltá a vždycky mě druhý den s jiskřičkami v očích ve škole poslouchá, když povídám o svých nápadech, navíc mě dokáže doopravdy rozveselit různými ztřeštěnostmi, díky kterým jsem schopná psát i "vtipné scénky", asi bych jí za to měla něco dát, protože rozveselit mě je v poslední době těžký.

Co mě nedávno rozveselilo bylo to, že jsem vystrčila nos z baráku. Ano, já. A o to líp s kým, s internetovými přáteli. Yay! Ani nemůžu popsat, jakou mi to udělalo radost. Je to trochu zvláštní, protože jsem si nikdy nemyslela, že by se mi mohlo splnit poznat pár lidí, se kterými si na internetu rozumím, takže jo, vážně mi to zvedlo náladu.

I když po nocích pořád brečím, vím, že přece jen za něco stojí tu pořád být.
A to je asi vše, co jsem chtěla napsat. Doufám, že se tu všichni máte dobře a ne mizerně, jako se mám kolikrát já. Jestli ano, tak doufám, že budete brzy v pořádku, protože jste výjimeční, stojíte za to, znamenáte určitě hodně pro nějakého člověka, který je pro vás také důležitý. Nikdy nejste sami. Posílám objetí.

Vyměněné ikonky