Březen 2017

Závislost - neb má nejhorší vlastnost

12. března 2017 v 18:56 | Luce |  Chaotická cesta ke klidu
Žárlivost, závislost, závist, sebestřednost, umíněnost, urážlivost, alibismus.
Kdybych se popisovala pouze takto, nejspíš by si mě většina z vás vykreslila jako člověka, jehož není snadné, příjemné a ani nijak obohacující mít kolem sebe po větších intervalech. Nedej bože nepřetržitě.

Naštěstí je tomu tak, že se neskládám pouze z těchto vlastností, pocitů, chcete-li. Jsem velice citlivý člověk. Což mi dělalo problém přijmout několik let, protože velká citlivost - alespoň v mém okolí - souzněla se slovem 'slabost'. Každou emoci prožívám na sto procent. Pochopitelně ale tyhle negativní na mě zanechají pokaždé větší stopu. Nejspíš jen proto, že jsem se jako většina s nimi za celý život nedokázala smířit, zvyknout si na ně či s nimi dokonale pracovat.

Je to lidské.

Nechci tu psát o tom, jak se těchto stavů zbavit, o tom si můžete přečíst tunu motivačních článků jinde, jako to občas dělávám i já. Chci psát o tom, jak to s nimi mám já, trochu ventilovat a jak je to normální. Naopak proč to nepotlačovat.
Konkrétně u sebe jsem si všimla, že když se snažím tyto vlastnosti dát do ústraní, chovám se nepřirozeně, nepříjemně, hněvám se na sebe a tento hněv odhání osoby, na kterých mi záleží.

Proto bych dnes chtěla mluvit o závislosti, se kterou v nynějším období zápasím nejvíc.

Jsem společenský člověk i přesto, že jsem si spoustu let nalhávala svojí introverzi. Tato domnívaná introverze vycházela nejspíše z mého podprůměrného kontaktu s lidmi způsobeného mnou samotnou a problémy, které mě tenkrát oblkopovaly.
Být s lidmi je pro mě nevyloučitelnou součástí života. Pochopitelně si občas jako každý užiji úplnou samotu, ale pokaždé se chci vrátit, musím, mám tu potřebu. Po delší samotě mě přepadají vztahovačné myšlenky, že o mě nikdo nestojí, že opět dělám něco špatně, že se po mně nikdo neshání, že se lidem musím více věnovat a tak dále.

Jsem závislá na lidech, co mě obklopují, a to je pro mě asi nejhorší fakt, se kterým se potýkám.

Zrovna v době, kdy se prosazuje individualita člověka, absolutní nezávislost. A vy cítíte, vy víte, že je to tak správně. Lidé se musí vyvíjet, musí pro život dělat něco víc, starat se o hodně věcí, zejména o sebe, to je to nejdůležitější. Proč tedy tyto věci, které musí být hotové, či přiležitosti, které by mě jako osobnost zvedly, zahazuji? Proč je to tak, že raději svou plnou pozornost věnuji konkrétnímu člověku/lidem? A proč jsem tak naivní a obsesivní, že očekávám z jisté míry to samé? Jak to, že to neumím ovládat? Vždy to musí být ten druhý, který mi musí naznačit, že musím uvažovat logicky, že to nejde.

Pokaždé, když si svojí závislost začnu uvědomovat v mých vztazích k lidem, stáhnu se. Je mi úzko. Mám sevřené hrdlo a zvláštní pocit v žaludku a celou dobu přemýšlím, jak taková nebýt, jak se i přes to chovat přirozeně, vyrovnaně. Toto přemýšlení přerůstá v nadávky na mou osobu, když se snažím dosadit do role oběti, která je v tomto případě absurdní. Tyto nadávky přerůstají k hněvu, který je tak silný, že se může kolikrát zdát, že je mířený na osoby, na kterých mi záleží, i když jde celou dobu o můj vnitřní souboj. A tak většinou končím zase sama. A to je pro mě ubíjející věc. Proto se zase přisaji na další lidi. A takhle to jde stále dokola.

Jsem jako klíště, které je nacucané vaší krve a furt ne a ne se pustit. Protože potřebuje víc. Nejspíš ze strachu, co se stane, když se odtrhne.

Což mě přivádí k tomu nejdůležitějšímu, chybu mohu hledat jedině v sobě. Jsem pořád tak nesebejistá, i když jsem v minulém článku mluvila o mém přístupu a pohledu na svět. Pořád tápám, jak těmto vlastnostem, komplexům utéct, i když jsem to já. Chci vědět, jak se s nimi naučit žít, spokojit se sama se sebou, abych mohla být společníkem, kteří si mí milovaní zaslouží.

Jako vždy jsem očekávala, že psaním článku na dané téma, přijdu k nějakému závěru. Tentokrát to tak není. V tento den půjdu s tímhle pocitem na noční a budu přemítat o odpovědích na otázky, které jsem v článku zmínila.

Prozatím dobrou noc, přátelé.

Vyměněné ikonky